Jaké jsou perspektivy ekosystémových služeb z pohledu novodobé evropské zemědělské politiky?

Jaké jsou perspektivy ekosystémových služeb z pohledu novodobé evropské zemědělské politiky?

Zemědělské krajina je nezbytným poskytovatelem ekosystémových služeb lidské společnosti, avšak jak celá řada studií potvrzuje, moderní zemědělské postupy mohou negativně ovlivňovat životní prostředí a snižovat biodiverzitu. Podpora ze strany veřejné zemědělské politiky byla jedním z klíčových prvků ovlivňující transformaci zemědělského sektoru, ale jen minimální procento z těchto reforem bylo věnováno posílení ekosystémových služeb. Jeden z největších celosvětových podpůrných systémů – společná zemědělská politika (CAP) došel do kritického bodu, jakou cestou se bude ubírat koncept společné politiky po roce 2013. Debaty o tomto reformním procesu představují jedinečnou příležitost zahájit přechod založený na dotační politice k politice zaměřené na efektivní poskytování ekosystémových služeb ze strany obhospodařované půdy. V současnosti se jedná o vytvoření dotačních titulů na podporu „ozelenění“ intenzivní zemědělské výroby. Návrh počítá s uvolněním až 30 % přímých plateb na podporu tohoto opatření, jenž v reálu představuje tři body:
1) diverzifikaci osevních postupů (podmínkou je pěstovat minimálně tři kultury),
2) zachováním trvalých pastvin v minimálně pětiletém období,
3) vytvoření a udržení ekologicky diverzních ploch (např. meze, okraje polí, ochranné pásy aj.) na ploše minimálně 7 % obhospodařovaných polí.
Tento přístup však zcela nenaplňuje myšlenku tvorby nového konceptu. 

Využitelné výstupy: 

Nutností k pochopení a přispění k zefektivnění role zemědělské krajiny a její ekosystémové role je třeba přezkoumat celou řadu zdrojů týkajících se netržního ocenění vytvářených hodnot a poskytovaných služeb, vytvářet úzce specifické – regionální přístupy, zaměřit se na meziresortní spolupráci, podpořit pravidelné financování a řešit nejasnosti pomocí adaptivních přístupů. Tyto aspekty by měly hrát stěžejní roli při tvorbě budoucí zemědělské politiky a mohou pak zároveň sloužit jako vzor pro zavádění udržitelných systémů i v jiných částech světa. 

Zdroj: 
Plieninger T., Schleyer CH., Schaich H., Ohnesorge B., Gerdes H., Herna´ndez-Morcillo M., Bieling C. 2012: Mainstreaming ecosystem services through reformed European agricultural policies. Conservation Letters 5: 281-288.
Zadal: 
Štěpka Radová