Jak zvýšit hodnotu městských oblastí pro ochranu motýlů: pohled na pražské rezervace a parky

Pro účinnou ochranu denních motýlů v městském prostředí musejí být splněny dvě podmínky: dobrá znalost rozšíření jednotlivých druhů a znalost reakce motýlů na proces urbanizace. V této studii je sledován výskyt denních motýlů a vřetenušek na 21 chráněných územích a ve 4 parcích na území hlavního města Prahy, který byl následně hodnocen na základě vybraných proměnných prostředí. Motýli byli sledování s měsíční frekvencí v letech 2003 – 2004 od května do srpna. Každá lokalita byla charakterizována rozlohou, převažujícím sklonem, rozpětím nadmořských výšek, substrátem, přítomností skalních odkryvů, počtem druhů cévnatých rostlin, počtem rostlinných společenstev, zastoupením zastavěného území ve stometrovém pásu okolo lokality a vzdáleností od středu města.
Bylo zaznamenáno 85 druhů motýlů, z toho 22 ohrožených. Zastoupení ohrožených druhů korelovalo s celkovou druhovou pestrostí motýlů. Výsledky ordinační analýzy ukázaly hlavní gradient od rozsáhlých příměstských rezervací po parky v centru města. Široce rozšíření ubikvisté (babočkovití, bělásci rodu Pieris) byli spjati s centrem města, zatímco druhy trávníků - modrásek východní (Pseudophilotes vicrama), modrásek hnědoskvrnný (Polyommatus daphnis) - a otevřených lesů - perleťovec prostřední (Argynnis adippe) a okáč rosičkový (Erebia medusa) - se vyskytovaly v rezervacích na předměstí. 80% analyzovaných druhů vykazovalo pozitivní lineární trend s klesajícím městským charakterem.
Motýlí společenstva se vyskytují podél gradientu od malých lokalit s homogenními podmínkami po rozsáhlé a heterogenní lokality na okraji města. Lokality s vhodnými podmínkami se vyskytují zejména dál od středu města. To je v souladu s historickou expanzí města, od zcela přeměněných lokalit v centru po méně pozměněné lokality na periferii. Hlavním činitelem je zřejmě zvyšující se dostupnost biotopů směrem z centra. Vyšší rozloha, heterogenita a vyšší počet druhů rostlin a rostlinných společenstev jsou určující pro vyšší druhovou rozmanitost motýlů. Druhy bylo možné rozdělit do tří skupin: 1) ty, jejichž výskyt se lineárně zvyšoval směrem z centra, 2) adaptabilní druhy prosperující podél hlavního gradientu, 3) druhy bez reakce na městské prostředí, které jej tolerují, ale nevyhledávají.
Druhy, které se městu vyhýbají, zahrnovaly některé extrémní biotopové specialisty jako modráska východního a soumračníka proskurníkového (Pyrgus carthami) a suchomilné druhy vyžadující opravdu rozsáhlé plochy vhodných biotopů - např. okáče metlicového (Hipparchia semele). Převažovaly ale mezofilní druhy vázané na lesní prostředí nebo mezické trávníky venkovské krajiny.
Druhy adaptované na příměstské prostředí zahrnovaly většinu druhů. Tato skupina obsahovala vysoké zastoupení xerofilních druhů, zatímco mezofilní a ubikvisté byli zastoupeni podprůměrně. Xerofilní druhy zjevně profitovaly z plochy příměstských rezervací s xerofilní vegetací, z různorodých lad, vegetace podél železnic a opuštěných lomů. Nebyly zjištěny žádné druhy profitující z městského prostředí, což může být ale způsobeno i metodikou, protože mezi sledovanými lokalitami nebyly např. železniční náspy a průmyslové areály.
U jedenácti druhů nebyla zjištěna žádná vazba na městské prostředí. Skupina zahrnovala tři vysoce pohyblivé migranty, tři xerofilní druhy schopné ale přežívat na malých plochách ((modrásek rozchodníkový (Scolitantides orion), soumračník slézový (Carchorodus alceae) a vřetenuška ligrusová (Zygaena carniolica)) a pět druhů vyvíjejících se na stromech či křovinách. Tyto běžné lesní a křovinné druhy se se stejnou pravděpodobností vyskytovaly v centru města i na periferii. To kontrastuje se skutečností, že v blízkosti středu města chyběli běžní motýli mezických trávníků ((např. okáč luční (Maniola jurtina), okáč prosíčkový (Aphantopus hyperanthus), soumračník rezavý (Ochlodes venatus), ohniváček černoskvrnný (Lycaena tityrus) a bělásek Realův (Leptidea reali)). Stojí přitom za zmínku, že pět zmíněných druhů vázaných na dřeviny zřídka saje nektar na kvetoucích bylinách, místo toho sají medovici nebo mízu ze stromů.
Urbanizace zřetelně ovlivňuje složení motýlích společenstev Prahy; tento jev ale není jednostranně negativní. Asi jedna třetina nachází své optimum na pražském předměstí. Protože tato skupina zahrnuje vysoký podíl xerofilních druhů, představuje pražské předměstí důležitý zdroj pro ochranu ohrožených druhů motýlů. Některé ohrožené druhy se ale objevily i ve skupině indiferentní k vlivům urbanizace a přežívají na malých ploškách biotopů nebo využívají zídky a skalky. Důležitým pozorováním je přítomnost běžných druhů vázaných na dřeviny a naopak absence běžných lučních druhů v centru Prahy. Běžné luční druhy chybí zjevně z důvodu nevhodného obhospodařování trávníků, které jsou sekány příliš často a po celé ploše. Drobné a levné úpravy, jako ponechání dočasně neposekaných pásů či záměrné pěstování vhodných živných rostlin, by vhodnost prostředí pro denní motýly ve městě značně zvýšily.