Jak zvýšit aplikovatelnost vědeckých prací v reálném životě

Mnoho ochranářů se snaží o smysluplné zavedení znalostí do praxe. Vědečtí pracovníci však často nevěnují dostatečnou pozornost tomu, aby dokázali daný problém vysvětlit i nevědecké společnosti a uvedli tak jejich poznatky do skutečného života. Tím vzniká jakási mezera mezi získanými poznatky a skutečnou praxí. Např. i v našich končinách je známo, že vědci se často neumí bavit s politiky (někdy to ani není možné, ale to ponechme stranou), z čehož pramení těžkosti při integraci jejich znalostí do politických rozhodnutí. Studenti vysokých škol naráží na tu samou mezeru mezi poznatky a praxí.
Studenti naproti tomu mají přístup do různých databází informačních zdrojů a mohou procházet různými kurzy, které by jim mohly pomoci při zapojení jejich výsledků do praxe. Ačkoli je tomuto tématu věnována velká pozornost, stále je zde potřeba zjistit mechanismus, který pomůže studentům zvýšit pravděpodobnost, že výsledky jejich výzkumů budou zapojeny do reálných ochranářských akcí.
Výsledky této studie byly vytvořeny na základě odborné literatury, vlastních zkušeností a hlavně výsledků workshopu, kde bylo toto téma probíráno.
Studenti magisterských a doktorských studijních programů často očekávají, že při studiu získají znalosti a dovednosti nezbytné pro uplatnění jejich práce v praxi. Ale valná většina studijních programů se zaměřuje převážně na získání teoretických poznatků a technik např. sběru materiálu. Student se proto musí nad rámec svého studia samovzdělávat v praktických dovednostech a vytvářet si vlastní síť zdrojů i financí. Studenti mají často možnost přijít do kontaktu přímo s ochranářskými pracovníky, např. skrz dobrovolnictví či zapojení se do nevládních organizací. Tím získají nejen praktický pohled na jimi studovanou problematiku, ale zároveň i kontakty a příležitosti, které mohou uplatnit po dokončení studií.
Studenti zároveň mohou vytvářet diskuzní skupiny se svými vrstevníky, díky kterým si nejen vymění informace, ale také zlepší různé dovednosti, mezi jinými třeba schopnost vést vědeckou diskuzi. Tyto akce je možné pořádat i nejen v rámci jedné vysoké školy, ale také mezi univerzitami navzájem. Podobné projekty jsou již pořádány a studenti na nich společně sdílejí zkušenosti s praktickou aplikací výzkumů. Časem je možné získat nějaké finanční prostředky pro podporu činnosti a to jak od univerzity, tak i od sponzorů, kteří se orientují na efektivně zaměřené ochranářství.
Ovšem spolupráce se zainteresovanými pracovníky je pro studenty také přínosem. Díky tomu se zvyšuje relevance a úspěšnost jejich práce. Pracovníci v ochranářské sféře mohou z této spolupráce také profitovat. Studenti mají mnohem více možností, jak společně získané výsledky prezentovat, ať už se jedná o různé přednášky, workshopy, zprávy či postery na konferencích.
Mezera mezi ekologickým výzkumem a uvedením získaných výsledků do praxe je podstatným faktorem v celosvětovém poklesu biodiverzity. V této studii autoři navrhovali několik řešení, např. spolupráce mezi studenty a pracovníky v dané chráněné lokalitě, díky kterým by se práce studentů staly více přínosnými a použitelnými v praxi. Nejen teorie, ale také praktické dovednosti a efektivní spojení mezi výzkumem a praxí, to vše je nutné k překlenutí problému nedostatečné aplikovatelnosti vědeckých prací.