Jak reagují drobné lasicovité šelmy na dostupnost hrabošů
Populace hrabošů vykazují značnou fluktuaci v počtu, ať už během roku nebo ve víceletých cyklech. Jednou z teorií, které vysvětlují tyto populační fluktuace, je teorie o predaci specializovanými predátory. V této práci sledovali autoři interakci mezi počtem hrabošů a počtem dvou druhů drobných lasicovitých šelem, lasice hranostaje (Mustela erminea) a lasice kolčavy (Mustela nivalis nivalis) ve Finsku. Hojnost hrabošů byla sledována dvakrát ročně pomocí odchytů, početnost lasic zase pomocí sledování stop ve sněhu. Byla zjištěna silná závislost predátorů na hraboších, zvláště pak v případě kolčavy. Početnost lasice kolčavy je nejvíce ovlivněna dostupností hrabošů na jaře předchozího roku (tedy 8,5 - 10 měsíců zpátky), zatímco v případě hranostaje je podstatnější množství hrabošů na podzim (tedy 2 - 4,5 měsíce). Výsledky potvrdily existenci časové mezery mezi dostupností kořisti a nárůstem početnosti predátora, zvláště v případě lasice kolčavy.
V severských oblastech vykazují populace hrabošů 3 – 5 leté populační cykly. Jedna z nejpopulárnějších teorií, která tyto populační cykly vysvětluje, je tzv. top-down regulace (shora dolů). Ta spočívá v tom, že početnost kořisti je regulována predací. V případě hrabošů jsou za jedny z klíčových predátorů považovány drobné lasicovité šelmy. Mnoho predátorů využívá více zdrojů potravy a loví převážně momentálně dostupnou kořist. Co se týče specializovaných predátorů, je situace odlišná. Specialisté jsou úzce závislí na konkrétní kořisti a její početnost ovlivňuje reprodukci a přežití predátora. Odpověď predátora na zvyšující se hojnost potravy je přitom časově opožděná, neboť nějakou dobu trvá, než se predátor rozmnoží. Toto je nejspíš případ drobných lasicovitých šelem, jejichž počet se pravděpodobně snižuje i stoupá spolu s drobnými hlodavci. Přesto nebyla závislost jejich početnosti na dostupnosti kořisti ve všech studiích potvrzena. Proto se autoři této studie pokusili tuto početní závislost najít.
Data o početnosti hrabošů byla získána hlavně z pravidelných odchytů, ale i ze škod, které hraboši způsobovali na polích. Odchyty byly prováděny dvakrát ročně. Nejvíce zastoupenými druhy byli hraboš mokřadní (Microtus agrestis), norník rudý (Myodes glareolus), v severněji položených oblastech také norník šedavý (Myodes rufocanus) a norník tajgový (Myodes rutilus). Početnost populace lasicovitých šelem byla odhadována na základě stop ve sněhu, kontroly byly prováděny na více než 1500 místech. Výška sněhové pokrývky měla na počet pozorovaných stop negativní vliv.
U obou druhů lasic byla nalezena časově opožděná reakce nárůstu populace, přičemž efekt nárůstu kořisti na lasici kolčavu byl pozorovatelný po dobu až deseti měsíců (8,5 – 10 měsíců, na rozdíl od hranostaje s 2 – 4,5 měsíci). Tato časová mezera ukazuje na klíčovou roli lasic jako predátora hrabošů, který má vliv na jejich početnost. Vliv obou druhů se přitom lišil. Lasice hranostaj má obecně nižší efekt na hraboší populaci, ale umí na dostupnost kořisti rychleji zareagovat. Tento rozdíl pramení pravděpodobně z faktu, že hranostaj není tak úzce specializovaný na hraboše, jako je tomu v případě menší kolčavy, která je na dostupnosti drobných hlodavců mnohem závislejší.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
