Jak probíhá záchrana norka evropského

Norek evropský (Mustela lutreola) je drobná šelma z čeledi lasicovitých (Mustelidae). Dříve se vyskytoval na většině evropského kontinentu, během 20. století se ovšem začala jeho početnost snižovat, přičemž dnes je na pokraji vyhubení (v České republice se již nevyskytuje). Urgentní potřeba jeho ochrany je přijímána vládními organizacemi téměř ve všech evropských zemích. Přesto dosud všechny záchranné programy trpěly nedostatkem informací o (zvláště) reprodukční biologii norka evropského. 

Využitelné výstupy: 

Norek evropský je považován za jednu z nejvíce ohrožených lasicovitých šelem. Byli téměř vyhubeni díky ničení habitatů, intenzivnímu lovení, invazi norka amerického (Mustela vison) a zároveň se v této souvislosti hodně hovoří i o hybridizaci s tchoři. Ta se ale podle nových zjištění vyskytuje jen velice zřídka. Mizení norka evropského se zdá být komplexním problémem, který zahrnuje všechny tři prvně uvedené skutečnosti. Přesto kompetice s norkem americkým nemusí být vždy tím hlavním problémem, jak se všeobecně předpokládá. V některých oblastech, kde se norek evropský dříve vyskytoval a z nichž zmizel, se norek americký vyskytuje jen velmi zřídka či byl rapidní pokles populace norka evropského dokumentován mnohem dříve, než se na území objevil norek americký. V těchto případech se jako hlavní činitel vymizení norků zdá být znečištění prostředí, modifikace habitatu a lovení zvířat. Samozřejmě jsou ale dokumentovány oblasti, kdy přítomnost norka amerického zdecimovala populaci norka evropského. Přítomnost většího a agresivnějšího norka amerického znemožňuje (re)introdukci norka evropského, neboť v případě koexistence těchto dvou druhů populace norka evropského značně klesá. Záchranu a návrat norka evropského komplikuje jeho reprodukční biologie. Na rozdíl od norka amerického, který se vyznačuje opožděnou implantací (pozastavení vývoje embrya), četnou polyandrií, dřívější schopností se rozmnožovat, větší plodností a superfetací (schopnost oplodnění dalšího vajíčka při již probíhajícím těhotenství), norek evropský nemá opožděnou implantaci ani superfetaci, samci se jen velice zřídka účastní rozmnožování v prvním roce života a plodnost samic je závislá na jejich věku. Přes jeho dřívější značnou rozšířenost dnes přežívají jen tři izolované populace: v Rusku (s částečným přesahem do Běloruska), v Rumunsku a ve Španělsku (s přesahem do jihozápadní Francie). Norci byli úspěšně reintrodukováni do volné přírody na ruské ostrovy na Dálném východě a na ostrov Hiiumaa v Estonsku. Od 70. let existují chovné stanice v Rusku a Estonsku, kde se snaží o namnožení populace norka evropského. V posledních několika letech byly založeny další v Německu a ve Španělsku. Největší populace v zajetí je nyní chována v Estonsku (105-120 zvířat), k zachování genetické diverzity je ale potřeba více jak trojnásobný počet. Chovné stanice v Německu se potýkají s nadměrnou agresivitou jedinců, která znemožňuje páření. Tento problém je v současnosti řešen tak, že sourozenci jsou drženi déle pohromadě, čímž se zvyšuje jejich socializace. Ve všech stanicích je kontakt s ošetřovateli omezen na minimum, před vypuštěním zvířat do volné přírody jsou trénováni na živou kořist, plavání a potápění. Často jsou vypouštěny březí samice, neboť na příkladě dalších druhů bylo zjištěno, že nejdůležitějším obdobím je období kojení, kdy se mládě učí matčiny reakce. Pokud jsou mláďata vychovávána matkou v zajetí, mají nižší schopnost reagovat na podmínky prostředí. Přesto ve volné přírodě přežívá jen málo vypuštěných zvířat. Tyto programy jsou také velmi finančně náročné, proto se v současné době vyvíjí metody inseminace a zmrazení embryí a spermatu. Norci evropští se vyznačují indukovanou ovulací (ovulace samice vyvolána až aktem páření), inseminací proto velmi často nezabřeznou. U fretek a tchořů černonohých byly vyvinuty metody inseminace do děložních rohů samice, v současnosti se tato metoda zkouší i na samicích norků. U samců podobně selhávají tradiční metody získávání spermatu, tedy elektroejakulací. Zatímco tato metoda funguje i u norka amerického, u norka evropského je takto získán jen vzorek velmi špatné kvality.
S (re)introdukcí norka evropského se pojí další dva velké problémy. Vhodné habitaty jsou dost často obsazeny norkem americkým, který je konkurenčně mnohem zdatnější. Jeho vyhubení v dané oblasti je finančně náročné a ani z etického hlediska není tento problém zanedbatelný. Je také možnost vypouštět norka evropského na místa, kde se původně nevyskytoval (např. již zmíněné ruské ostrovy). S tím se pojí riziko, že bude působit škody na fauně, která na něj není přizpůsobená. Tím by mohl pozměnit ekologii a biodiverzitu osidlovaného místa.
Úspěch záchranných programů norka evropského tkví v detailním poznání jeho reprodukční biologie a vzorců chování. Obojí je nezbytné pro jeho úspěšné rozmnožení i (re)introdukci do volné přírody.

Zdroj: 
Amstislavsky S., Lindeberg H., Aalto J, Kennedy M. W. 2008: Conservation of the European mink (Mustela lutreola): Focus on reproduction and Reproductive Technologies. Reproduction in Domestic Animals 43: 502-513.
Zadal: 
Gabriela Urbánková