Jak probíhá záchrana norka evropského

Norek evropský je považován za jednu z nejvíce ohrožených lasicovitých šelem. Byli téměř vyhubeni díky ničení habitatů, intenzivnímu lovení, invazi norka amerického (Mustela vison) a zároveň se v této souvislosti hodně hovoří i o hybridizaci s tchoři. Ta se ale podle nových zjištění vyskytuje jen velice zřídka. Mizení norka evropského se zdá být komplexním problémem, který zahrnuje všechny tři prvně uvedené skutečnosti. Přesto kompetice s norkem americkým nemusí být vždy tím hlavním problémem, jak se všeobecně předpokládá. V některých oblastech, kde se norek evropský dříve vyskytoval a z nichž zmizel, se norek americký vyskytuje jen velmi zřídka či byl rapidní pokles populace norka evropského dokumentován mnohem dříve, než se na území objevil norek americký. V těchto případech se jako hlavní činitel vymizení norků zdá být znečištění prostředí, modifikace habitatu a lovení zvířat. Samozřejmě jsou ale dokumentovány oblasti, kdy přítomnost norka amerického zdecimovala populaci norka evropského. Přítomnost většího a agresivnějšího norka amerického znemožňuje (re)introdukci norka evropského, neboť v případě koexistence těchto dvou druhů populace norka evropského značně klesá. Záchranu a návrat norka evropského komplikuje jeho reprodukční biologie. Na rozdíl od norka amerického, který se vyznačuje opožděnou implantací (pozastavení vývoje embrya), četnou polyandrií, dřívější schopností se rozmnožovat, větší plodností a superfetací (schopnost oplodnění dalšího vajíčka při již probíhajícím těhotenství), norek evropský nemá opožděnou implantaci ani superfetaci, samci se jen velice zřídka účastní rozmnožování v prvním roce života a plodnost samic je závislá na jejich věku. Přes jeho dřívější značnou rozšířenost dnes přežívají jen tři izolované populace: v Rusku (s částečným přesahem do Běloruska), v Rumunsku a ve Španělsku (s přesahem do jihozápadní Francie). Norci byli úspěšně reintrodukováni do volné přírody na ruské ostrovy na Dálném východě a na ostrov Hiiumaa v Estonsku. Od 70. let existují chovné stanice v Rusku a Estonsku, kde se snaží o namnožení populace norka evropského. V posledních několika letech byly založeny další v Německu a ve Španělsku. Největší populace v zajetí je nyní chována v Estonsku (105-120 zvířat), k zachování genetické diverzity je ale potřeba více jak trojnásobný počet. Chovné stanice v Německu se potýkají s nadměrnou agresivitou jedinců, která znemožňuje páření. Tento problém je v současnosti řešen tak, že sourozenci jsou drženi déle pohromadě, čímž se zvyšuje jejich socializace. Ve všech stanicích je kontakt s ošetřovateli omezen na minimum, před vypuštěním zvířat do volné přírody jsou trénováni na živou kořist, plavání a potápění. Často jsou vypouštěny březí samice, neboť na příkladě dalších druhů bylo zjištěno, že nejdůležitějším obdobím je období kojení, kdy se mládě učí matčiny reakce. Pokud jsou mláďata vychovávána matkou v zajetí, mají nižší schopnost reagovat na podmínky prostředí. Přesto ve volné přírodě přežívá jen málo vypuštěných zvířat. Tyto programy jsou také velmi finančně náročné, proto se v současné době vyvíjí metody inseminace a zmrazení embryí a spermatu. Norci evropští se vyznačují indukovanou ovulací (ovulace samice vyvolána až aktem páření), inseminací proto velmi často nezabřeznou. U fretek a tchořů černonohých byly vyvinuty metody inseminace do děložních rohů samice, v současnosti se tato metoda zkouší i na samicích norků. U samců podobně selhávají tradiční metody získávání spermatu, tedy elektroejakulací. Zatímco tato metoda funguje i u norka amerického, u norka evropského je takto získán jen vzorek velmi špatné kvality.
S (re)introdukcí norka evropského se pojí další dva velké problémy. Vhodné habitaty jsou dost často obsazeny norkem americkým, který je konkurenčně mnohem zdatnější. Jeho vyhubení v dané oblasti je finančně náročné a ani z etického hlediska není tento problém zanedbatelný. Je také možnost vypouštět norka evropského na místa, kde se původně nevyskytoval (např. již zmíněné ruské ostrovy). S tím se pojí riziko, že bude působit škody na fauně, která na něj není přizpůsobená. Tím by mohl pozměnit ekologii a biodiverzitu osidlovaného místa.
Úspěch záchranných programů norka evropského tkví v detailním poznání jeho reprodukční biologie a vzorců chování. Obojí je nezbytné pro jeho úspěšné rozmnožení i (re)introdukci do volné přírody.