Jak městská zeleň působí na snížení stresu

Studie se účastnilo 154 dobrovolníků, které vědci rozdělili do 3 skupin (město, park, městský les). Účastníky studie vystavili působení stresu (5 elektrických šoků v určitém časovém rozmezí) a sledovali jejich reakci měřením elektrické kožní vodivost (SCL – skin conductance level) po celou dobu pokusu, tj. v období působení stresu a 3 minuty poté – v období zotavení. Každá skupina byla umístěna do jiného prostředí prostřednictvím vizuálních, akustických a čichových podnětů. Pomocí brýlí pro virtuální realitu simulovali výzkumníci obraz města, parku a městského lesa. Zároveň pouštěli účastníkům do sluchátek hluk města a zvuky přírody – zpěv ptáků a šumění vánku. Čichové podněty městského prostředí představoval pach dehtu, nafty a střelného prachu, iluzi parku navozovala vůně trávy a čichové podněty lesa představovala vůně dvou druhů stálezelených rostlin a vůně hub.

Ukázalo se, že různé prostředí ovlivňuje vnímání stresu vyjádřené elektrickou kožní vodivostí (SCL) různým způsobem. Hodnoty SCL byly po celou dobu průběhu pokusu prokazatelně vyšší u dobrovolníků v prostředí města než u dobrovolníků v prostředí parku. Vnímání stresu v prostředí parku a lesa probíhalo podobným způsobem. Průměrné hodnoty SCL během periody působení stresu byly ve všech 3 prostředích vyšší než během následující periody zotavení (viz Tab. 1). Pro prostředí parku a lesa byl tento rozdíl signifikantní, pro městské prostředí rovněž patrný, ale nesignifikantní. Je potřeba zmínit, že účastníci pokusu s iluzí města měli vysokou hodnotu SCL jak v období působení stresu, tak v období zotavení, zatímco respondenti s iluzí parku zažívali signifikantně menší stres jak v období jeho působení, tak v období zotavení. Výsledky tedy dokazují, že prostředí města s hustou zástavbou, hlukem a pachem výfuků způsobuje obyvatelům neustálý stres. Naopak, přírodě bližší prostředí parků a městských lesů se zpívajícími ptáky, vůní trávy a stromů, snižuje hladinu stresu téměř bezprostředně poté, co přestane stresový faktor působit. 

Účastníci pokusu měli rovněž hodnotit subjektivní příjemnost podnětů ve třech testovaných typech prostředí na škále 1–100. Vědci se pak snažili toto subjektivní hodnocení propojit s naměřenými hodnotami SCL. Zjistili, že čich byl jediný smysl, který predikoval stres, přičemž nízká hladina stresu při sebehodnocení byla spojena s nízkou odpovědí na stres při fyziologickém měření pomocí SCL. Z toho vědci vyvozují, že ve srovnání se zvukovými a zrakovými podněty mají čichové podněty největší efekt na stresovou odpověď a mohou tedy být potenciálně velmi důležité při tvorbě prostředí, které má napomoci snižování stresu. 

V současné době se při městském plánování hlavní pozornost zaměřuje na vizuální prvky. Výsledky studie ovšem ukazují, že sluchové a zejména čichové podněty mohou mít pro pohodu obyvatel měst rovněž velký nebo i vyšší význam a urbanisté by se měli zaměřit i na ně.