Jak Euphydryas maturna přežil vyhynutí v České republice: stav reliktní populace po intenzivním managementu ochrany
V posledních desetiletích lidé změnili ekosystémy rychleji a rozsáhleji než v jakémkoli srovnatelném časovém období v historii a v důsledku toho Země v současnosti čelí nejrychlejší ztrátě své biologické rozmanitosti. V mnoha regionech postupně mizí různé skupiny bezobratlých. Tento problém je pak zvláště znatelný u Lepidoptera s výraznými poklesy populací můr i motýlů. Ve střední Evropě byl nedávno zjištěn celkový pokles jejich druhové bohatosti o 10% během 11 let. Za hlavní problém byla mnoha vědci označena změna využívání půdy a tyto změny využití půdy jsou poměrně dobře prozkoumány u motýlů vázaných na travní porosty. Avšak o druzích, které jsou vázány s jinými stanovišti, zejména s lesy, jsou k dispozici pouze omezené informace. Přitom moderní intenzivní obhospodařování lesů vedlo k uzavření stromových porostů a k změnám v lesní vegetaci, což vedlo k ubývání a lokálnímu vymírání těch druhů motýlů, kteří upřednostňují otevřené lesní porosty, např. Euphydryas maturna, Lopinga achine, Melitaea athalia nebo Parnassius mnemosyne.
Hnědásek osikový, Euphydryas maturna (Linnaeus, 1758), je jedním z nejohroženějších druhů motýlů v České republice. Jeho populace byla poprvé popsána v roce 1920 ve Velkém Oseku ve středních Čechách. Avšak poslední pozorování E. maturny v oblastech kolem tohoto místa byly zaznamenány v 60. letech. Následně byl tento druh v České republice považován za vyhynulý až do roku 1993, kdy byl jediný jedinec tohoto druhu pozorován znovu ve Velkém Oseku (Vrabec 1994). V roce 1996 byla nalezena populace E. maturna v přírodní rezervaci Dománovický les, 11 km od Velkého Oseku, a ta zůstává jedinou potvrzenou lokalitou E. maturna v České republice. Vedly se spory mezi majiteli půdy a vědci, vhodná stanoviště mizela a počty motýlů stále klesaly. V letech 2010 a 2011 bylo pozorováno již jen několik dospělých jedinců a 13 housenkových hnízd a budoucí zánik E. maturna byl v té době považován za nevyhnutelný. Pasivní ochrana byla již nedostačující, bylo nutné zařadit aktivní způsoby ochrany - mezi tu patří tzv. výmladkový les a režim řízení lesního hospodářství, ve kterém jsou lesy opakovaně vyřezávány a regenerovány klíčením z pařezů pokácených stromů.
Primárním cílem této studie bylo posoudit, jak hojná je současná česká populace E. maturna a odhadnout její parametry mobility, které mají zásadní význam pro perzistenci druhů ve fragmentech lesa. Celkem bylo pomocí metody Mark-Release-Recapture (MRR) zkoumáno 13 stanovišť s očekávaným výskytem E. maturna. Jejich plocha se pohybovala mezi cca 0,1 a 4 ha, přičemž vzdálenosti mezi oblastmi dosáhly 0,1–1,3 km. Každá oblast byla definována místo s výskytem nezbytných zdrojů pro E. maturna (hostitelské a nektarové rostliny), kde byl za nejméně 1 rok této studie zaznamenán více než jeden dospělý motýl. Nicméně některé z lokalit, které existovaly v roce 2002, od té doby zarostly a nebyla v nich zjištěna přítomnost dospělých motýlů.
Využitelné výstupy:
Celková velikost metapopulace byla v roce 2016 odhadnuta na 764 jedinců a v roce 2017 na 518 jedinců. V obou letech bylo uskutečněno více než 100 opakovaných odchytů, z nichž více než 60 zaznamenalo pohyb mezi lokalitami mezi následnými (opětovnými) odchyty.
V roce 2002 Konvička et al. označili celkem 136 motýlů, což je o něco méně než bylo označeno v letech 2016 a 2017 . Pokud jde o celkovou velikost metapopulace, Konvička et al. (2005) ji odhadl na cca 200 jedinců, což znamená, že počet abundancí E. maturna v Dománovickém lese se od roku 2002 výrazně zvýšil. Početnost E. maturna nebyla v celé studované oblasti stejná, téměř 70% odhadované metapopulace bylo omezeno pouze na dvě stanoviště, kde bylo nedávno zavedeno odpovídající řízení lesního hospodářství. Obecně platí, že všechny lokality, u nichž byl odhadovaný počet motýlů více než jen několik jedinců, byly ovlivněné správou zaměřenou na ochranu přírody nebo pravidelnou těžbou dřeva. Z toho vyplývá, že řízení lesního hospodářství prováděné v dané lokalitě se zdá být pro přežití motýlů důležité.
Porovnání výsledků této studie s výsledky Konvičky et al. (2005) ukazuje, že odhadovaná průměrná vzdálenost přesunu byla v letech 2016–2017 mírně kratší než v roce 2002. Průměrná zaznamenaná vzdálenost přesunu motýlů byla cca 240 m, což je v souladu s tvrzením Konvičky et al. (2005), že převažující většina přesunů E. maturna je do 300 metrů. Je zajímavé, že průměrná vzdálenost přesunu samců byla v roce 2002 větší než samic, zatímco v letech 2016 a 2017 byly vzorce opačné. Toto pozorování lze částečně vysvětlit změnami rozšíření vhodných stanovišť a hostitelských rostlin, které mohou ovlivnit mobilitu obou pohlaví. Toto zjištění také zdůrazňuje, že je důležité zachovat síť sousedních oblastí umístěných ve vzdálenosti maximálně 300 m od sebe. Ve specifickém případě Dománovického lesa je metapopulace E. maturna distribuována pouze v malém zlomku celého lesního komplexu, přičemž nejvzdálenější stanoviště jsou od sebe vzdálena 1,3 km. Přímé přesuny mezi těmito oblastmi jsou tedy nepravděpodobné, avšak kratší přesuny sítí přes bližší lokality umožňují přesun i do těchto vzdálených oblastí, protože maximální celková vzdálenost pozorovaná motýlem v jeho dospělosti byla přibližně 1 km. V důsledku toho je propojení stávajících stanovišť dostatečné k zajištění výměny jednotlivců v rámci celé metapopulace.
Zdroj:
Vrabec, V., Bubová, T., Kulma, M. et al. How Euphydryas maturna survived extinction in the Czech Republic: status of a relic population after intensive conservation management. J Insect Conserv 23, 393–403 (2019). https://doi.org/10.1007/s10841-019-00145-x
Zadal:
Alena Peltanová (překlad Kateřina Blecherová)
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
