Index druhového složení ptačích společenstev a plánování a monitoring obnovy břehových porostů

Břehové habitaty kolem velkých řek v centrální části na východu USA představují v jinak semiaridní oblasti významný zdroj druhové diverzity. Intenzivně zemědělsky využívané a člověkem proměněné krajině se nyní dostává pozornosti v podobě programů obnovy původních podmínek, stále však chybí jednotný standartní přístup plánování a monitoringu obnovy. Vědci se v této studii zaměřili na testování použití indexu druhového složení ptačích společenstev jako vhodného indikátoru pro predikce účinnosti opatření při obnově pobřežních říčních habitatů. K dispozici měli dostatek dat z regionálního i místního monitoringu ptáků. Při klasickém přístupu jsou druhy zahrnuté v indexu hodnoceny rovnocenně. Zde testovali využití indexu váženého třemi rozdílnými charakteristikami pro jednotlivé ptačí druhy: (1) stupeň specializace druhu na břehový habitat, (2) stupeň ochrany druhu a (3) o kolik méně je daný druh zastoupen v porovnání s břehovými habitaty v jiné oblasti.
Studie probíhala v oblasti Walker River na rozhraní Nevady a Kalifornie. Data získaná z 13 transektů během hnízdní sezóny během let 2006 až 2010, zahrnovala oblast v délce řeky přibližně 350 km v nadmořské výšce v rozmezí 1210 až 1960 m. n. m. Každý transekt měl 10 deseti minutových sčítacích bodů, které byly od sebe 250metrů a co nejblíže okraji řeky. Při výpočtu indexů si pak desetibodové transekty rozdělili na dvoubodové celky, s vyřazením jednoho, který nespadal do pobřežních charakteristik, hodnotili tedy 64 stanovišť.
Bylo potřeba definovat si vypovídající seznam ptačích druhů, který bude dále využit při analýzách. Byli vyřazeni všichni vodní ptáci, protože metodika pokusu nebyla pro tyto druhy vhodná, dále druhy lovící ze vzduchu (dravci, sovy, vlaštovky…), neboť nemusí být nutně vázány na břehový typ porostu a rovněž všechny nepůvodní druhy. Vědci dále zohledňovali právě tři kritéria, dostali tak tři charakterizující indexy: (1) RSI – riparian habitat specialization index – popisující míru specializace na břehový habitat, (2) PIF – partners in flight – popisující stupeň ochrany druhu a (3) REP – representation index – popisující zastoupení druhu ve srovnání s jeho zastoupením ve stejném habitatu na jiném místě.
Získané indexy byly pomocí lineárních regresních metod vyhodnocovány proti vegetačnímu gradientu, který nám zastupuje právě obnovená a neobnovená stanoviště, s využitím proměnných, které jsou užívány k hodnocení při obnově vegetace, tedy typ porostu, jeho výška a strukturální členitost. Tyto údaje vědci získali vytvořením vegetační mapy ověřené v terénu a data o profilu vegetace pomocí dálkového průzkumu metodou LiDAR ( Light Detection and Ranging).
Na 64 výzkumných stanovištích bylo celkem zaznamenáno 127 ptačích druhů. Z nich pak vybráno 78 druhů splňujících podmínky pro zařazení do analýzy. Z výsledků vyplývá, že ani jedno ze tří vážených schémat nepřináší průkazně lepší indikační výsledek než samotný index ptačí druhové bohatosti. Obecně platilo, že čím více bylo společenstvo tvořeno druhy přísněji vázanými na pobřežní oblasti, tím byl vztah pevnější. Jako nejsilnější predikční skupina bylo stanoveno společensto tvořené 30- 35 druhy. Autoři studie navrhují další výzkum a využití indexů společenstva.