Identifikace příčin úspěchu a neúspěchu reintrodukcí ryb

Přestože sladkovodní ekosystémy tvoří pouze 0,8% zemského povrchu, vyskytuje se v nich 5% všech popsaných druhů živočichů a 43% všech popsaných druhů ryb. Fungování těchto ekosystémů bývá často ohroženo ať už prostřednictvím lidské činnosti, nebo vniknutím nepůvodního druhu. Tato narušení mohou vést k zániku populací původních druhů. Jediným řešením této situace je včasné odhalení příčin vedoucích k poklesu početnosti sledovaných druhů a případně jejich reintrodukce.
U ryb zahrnuje úspěšná reintrodukce přežití introdukovaných jedinců, jejich úspěšné vytření a následně úspěšné přežití juvenilních jedinců. Detailní analýzou mnoha studií zabývajících se reintrodukcí ryb bylo zjištěno, že nejdůležitější pro úspěch reintrodukce je výběr vhodného habitatu (kvalita vody, dostatek potravy, třecích míst a úkrytů pro juvenilní jedince). Dalšími faktory pak může být výběr geneticky vhodných jedinců, aby se eliminovala možnost inbreedingu nebo outbreedingu, výhodou je rovněž lokální původ reintrodukovaných ryb. Pro přežití a následné úspěšné množení reintrodukovaných jedinců je také důležité, aby na dané lokalitě nebyli vystaveni působení nepůvodních druhů, které mohou být jejich predátory nebo kompetitory.
Úspěch reintrodukce ryb nelze většinou stanovit hned následující rok. Vhodnější jsou naopak dlouhodobější studie, které sledují početnost druhu a zejména rozmnožování, které u některých druhů nastává až ve vyšším věku a krátkodobá studie by ho nemusela potvrdit. Sledování úspěšnosti reintrodukce je důležité zejména u ohrožených druhů s ostrůvkovitým výskytem, jejichž populace nemohou být dotovány ze sousedících již zavedených původních populací. V tomto případě je vhodné posilovat introdukci přidáváním nových jedinců ještě několik let od prvního vysazení.