Hypotéza ozeleňování post-industriálního města, efekt zahrádek
Za předpokladu, že stejně jako udržované parcely, které mají tendenci difundovat do svého okolí a prostorově se shlukovat, fungují i městské zahrádky („ozeleňovací hypotéza“), se autoři rozhodli vyhodnotit stav zahrádek a jejich vztah k udržovaným parcelám v blízkém okolí.
Výsledky autorů podporují „ozeleňovací hypotézu“, tj. indikují, že obytné parcely situované do blízkosti produkčních zahrádek jsou lépe udržované, než parcely vedle nerozvinutých (tj. zanedbaných, neobdělaných) pozemků. Závěry studie nepřímo podporují iniciativu v oblasti komunitních ozeleňovacích projektů, jako cesty ke zlepšení a zkvalitnění rozvoje města.
Autoři zjistili, že rezidenční parcely lokalizované blízko produkčních zahrádek byly obecně lépe udržovány ve srovnání s rezidenčními parcelami, které byly situovány do blízkosti parcel bez zeleně. Dále autoři zjistili, že dosavadní úloha jednotlivých ozeleňovacích a komunitních programů je podhodnocena a v praxi opomíjena. Přitom právě z jednoduchých ozeleňovacích iniciativ může být vytvořen velmi efektivní model implementace takových opatření. Podle autorů to souvisí především s faktem, že tyto iniciativy vychází přímo od občanů (vlastníků parcel, zahrádek, obydlí), kteří mají sami největší zájem na jejich naplnění. Malé produkční zahrádky pozitivně ovlivňují vnímání obyvatel ohledně investic do vlastní komunity.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
