Hodnocení statutu vodních ekosystémů na základě kombinovaného přístupu ekotoxikologie a studia místních společenstev organismů: má smysl to vůbec kombinovat?

• hodnocení kvality ekosystému na základě přítomných společenstev využívá ukazatelů, jako jsou např. diverzita přítomných společenstev (fytoplanktonu, bentosu či ryb) či početnost druhů
  • základem takových analýz je stanovení srovnávacích podmínek původního stavu ekosystému
    • status prostředí je potom definován jako odchylka od původního (srovnávacího) stavu (status "dobrý" odpovídá lehkému poklesu kvality, status "lehce narušený" odpovídá silnějšímu poklesu kvality atd.)
  • v rámci Evropské směrnice o vodách platí pro všechny členské státy jednotná závazná metodika hodnocení toků podle společenstev (viz pozn.)
• biomarkery (biomarkers) slouží k detekci sub-letálních úrovní ekologických efektů (např. kontaminace)
  • Světová zdravotnická organizace rozlišuje dvě kategorie biomarkerů - expoziční a efektové
    • expoziční biomarker je "exogenní substance, metabolit či produkt vzniklý interakcí zkoumaných tkání s cizorodou substancí"
    • efektový biomarker je definován jako "měřitelná změna ve sledovaném organismu, jež může být považována za důsledek působení negativních faktorů v prostředí
• toxikologické testy (bioassays) jsou variací chemických analýz, jejichž účelem je zjištění přítomnosti a množství kontaminantů
  • obecným schématem takového testu v environmentálním rámci je vystavení organismu ekologickým matricím (vodě, sedimentům), jejichž toxicitu chceme testovat
    • měřená odpověď organismu by se měla týkat jeho fitness (reprodukční schopnost, mortalita, růst apod.)
  • in-situ toxikologické testy vždy zajistí realističtější výsledky, jelikož je přinejmenším problematické napodobit všechny faktory prostředí v laboratoři
• oba popsané postupy tvoří robustní nástroj při hodnocení dlouhodobě znečištěných vod,
• ekotoxikologické metody jsou ovšem citlivější k sub-letálním koncentracím cizorodých látek. To z nich dělá nejlepší nástroj upozorňující na náhlý pokles kvality prostředí, dojde-li k jednorázové události místního charakteru (únik chemikálií, ropných látek).
• zatímco ekotoxikologické metody sledují specificky přítomnost kontaminantů, studie místních společenstev sledují obecné environmentální faktory ovlivňující organismy v ekosystému, jako např. fragmentace či ztráta optimálního prostředí
• vlastnosti těchto metod jsou jednoznačným důkazem jejich komplementarity, a proto by měly být používány zároveň, aby se dosáhlo komplexního porozumění všem faktorům relevantním pro stav sledovaného ekosystému

 
Pozn. Detaily metodiky hodnocení kvality vodních ekosystémů v rámci Evropské směrnice o vodě rozebírá kupříkladu web http://ec.europa.eu/environment/water/water-framework/objectives/status_...