Hnojení zajišťuje rychlé formování přízemní vegetace na vytěžených rašeliništích
V této studii autoři testují vliv různých druhů hnojení na obnovu vegetace a úspěšnost uchycení semenáčků dřevin na vytěžených rašeliništích ve Finsku. Všechny typy hnojení signifikantně zvýšily pokryvnost bylinného patra. Na hnojených plochách se zvýšila druhová bohatost a počet druhů byl průkazně vyšší než na nehnojených plochách, kde počet druhů nevzrůstal, někdy dokonce klesal. Nejvíce žádoucí efekt mělo hnojení popelem ze dřeva nebo z rašeliny, který podporoval uchycení pionýrských pyrofilních mechů, čímž došlo k usnadnění rozvoje další vegetace i k úspěšnějšímu uchycení semenáčků břízy.
Vytěžená rašeliniště mohou přinášet mnoho environmentálních problémů: v důsledku eroze dochází k vymývání živin a jejich úniku do vodních toků, uvolňuje se uhlík do atmosféry. Vegetace i semenná banka je zničena, formování nové vegetace je ztíženo erozí, narušeným vodním režimem, vysokou aciditou, mikrobiální aktivitou a nedostatkem živin. Vytěžené plochy proto bývají často zalesňovány. Tento článek zkoumá efekt různých typů hnojení na rychlost obnovy vegetace a úspěšnost uchycení semenáčků břízy Betula pubescens, která byla na část výzkumných ploch uměle vyseta. Byl testován vliv následujících druhů hnojiv:
a) popel ze dřeva
b) popel z rašeliny
c) smíšený popel (ze dřeva + z rašeliny)
d) popel z rašeliny + biotit (obohacení o K)
e) lesní P-K hnojivo
f) kontrola bez hnojení
Na plochách hnojených popelem došlo k výraznému nárůstu pokryvnosti mechů ve srovnání s plochami hnojenými P-K hnojivy a s nehnojenými plochami. Zpočátku zde dominovaly pionýrské pyrofilní druhy jako Funaria hygrometrica a Leptobryum pyriforme. Do pěti let došlo ke snížení pokryvnosti těchto druhů a naopak nárůstu pokryvnosti dalších pionýrských mechů jako Pohlia nutans a Ceratodon purpureus, ale také rodu Polytrichum a nakonec i cévnatých rostlin. Tento vývoj vegetace připomíná trajektorii sukcese na spáleništích.
Na plochách hnojených popelem výrazně vzrostla i pokryvnost Betula pubescens a Salix phylicifolia a to i ve srovnání s plochami hnojenými P-K hnojivem. Je zřejmé, že jen samotný přísun živin nezajistí uchycení a přežívání semenáčků dřevin na vytěženém rašeliništi, ale že podstatný je také vliv mechů, které zajišťují stabilitu a vlhkost substrátu. Uchycení semenáčků mohou usnadňovat také trsy Deschampsia cespitosa. Její role je však komplikovanější. V nepříznivých podmínkách je konkurenčně silná a semenáčky spíše potlačuje, proto došlo k nárůstu její pokryvnosti v nehnojených plochách, ale i plochách hnojených P-K hnojivy. Naopak v příznivějších podmínkách může být břízou nahrazena, což se stalo na plochách hnojených popelem.
Na výzkumných plochách bylo rovněž kvantifikováno množství opadu. Došlo k nárůstu pokryvnosti opadu na všech hnojených plochách, nejvíce na plochách hnojených hnojivy na bázi popela. Na nehnojených plochách bylo množství opadu zanedbatelné. Akumulace a dekompozice opadu urychluje koloběh živin a množství opadu má proto také vliv na úspěšnost přežívání semenáčků dřevin.
Hnojiva na bázi popela a P-K hnojivo obsahují stejné množství fosforu, což svědčí o tom, že fosfor není faktorem limitujícím obnovení mechového patra, ale že popel obsahuje některé látky, které tuto obnovu usnadňují. Ve srovnání s popelem z rašeliny bývá popel ze dřeva považován za vhodnější pro podporu uchycení semenáčků, jelikož obsahuje více draslíku. V tomto výzkumu však nebyl pozorován rozdíl mezi těmito dvěma hnojivy. Je možné, že na plochách hnojených popelem z rašeliny bude draslík dříve spotřebován a zpomalí se růst stromů v budoucnosti. Záleží ovšem na vrstvě zbylé rašeliny: pokud je tenčí než 30 cm, kořeny stromů ji rychle prorostou a budou získávat draslík z podloží. Kromě toho je dřevěný popel homogenní, zatímco popel z rašeliny obsahuje zbytky různých druhů rostlin a může proto podporovat větší spektrum druhů osídlujících hnojené plochy.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
