Geometrie fragmentace stanovišť: Dopad vzorců druhové distribuce na riziko extinkce v důsledku přeměny habitatů

Koncept fragmentace byl v minulosti předmětem mnoha diskusí a nedorozumění. Příčinou může být skutečnost, že výraz „fragmentace“ zahrnuje oboje – dynamický proces (= změnu stávající krajiny v průběhu času od souvislého k fragmentovanému přirozenému habitatu) i statické schéma (v tom smyslu, že např. některá krajina má vyšší stupeň fragmentace než jiná).

Je nicméně k úvaze, jak fragmentace sama o sobě ovlivňuje biodiversitu při dané rozloze habitatů.

V předkládané práci autoři dokládají, proč je důležité rozlišit dva odlišné aspekty fragmentace k rozřešení této otázky: (1) geometrický vliv fragmentace, který vyvstává výhradně z prostorové distribuce druhů a fragmentů stanovišť a (2) demografický vliv fragmentace způsobený sníženou velikostí fragmentů a/nebo změnami v izolaci fragmentů, okrajovém efektu či druhových interakcích.

Zatímco většina empirických studií se v první řadě zajímá o kvantifikaci demograficko fragmentačních dopadů, geometrické vlivy jsou obvykle uplatňovány jako post hoc vysvětlení reakce biodiversity na fragmentaci jako takovou. Publikovaný článek předkládá pohled na kvantifikované důsledky geometrické fragmentace na přežívání druhů a pravděpodobnost jejich extinkce. Tento přístup autoři ilustrují využitím prostorové simulace, kde systematicky obměňují výchozí početnosti a distribuční vzorce druhů (náhodný, agregovaný a pravidelný) stejně jako počet habitatů a fragmentaci samu o sobě.

V souladu s očekáváním nebyl nalezen geometrický fragmentační efekt v případě, kdy byly druhy rozmístěny náhodně. Avšak když byly druhy agregovány, zjistili autoři pozitivní vliv fragmentace jako takové na pravděpodobnost přežívání v širokém rámci variant. Pro pravidelný vzorec druhové distribuce pak zaznamenali slabý negativní geometrický efekt.

Tyto závěry jsou nezávislé na ekologických mechanismech, které generují nenáhodné druhové distribuce. Prezentovaná práce pomáhá urovnat zdánlivé rozpory vycházející z předchozích fragmentačních studií. Vzhledem k tomu, že je mezidruhová agregace všudypřítomným vzorcem v přírodě, publikované výsledky naznačují rozsáhlý pozitivní geometrický fragmentační efekt. Toto očekávání je podpořeno mnoha pracemi, které nacházejí pozitivní vliv fragmentace jako takové na výskyt druhů a diversitu při zohlednění rozlohy habitatu.

Autoři ve své studii nastínili, jak oddělit vlivy geometrické a demografické fragmentace, což je dle jejich názoru zásadní pro předpovídání reakce biodiversity na přeměnu krajiny.