Genetická variabilita norka evropského
Norek evropský (Mustela lutreola) je kriticky ohrožená lasicovitá šelma, která obývá několik hlavních říčních systémů v Evropě. Mezi ochranářské aktivity zabývající se norkem patří mimo jiné i záchranné chovy v lidské péči. V takovýchto případech je velmi důležité znát geografický původ všech chovaných jedinců a také jejich genetickou kompatibilitu s ostatními. Důležitým podkladem je znalost genetické diverzity druhu v celém jeho areálu rozšíření. Autoři publikace v časopise BMC Evolutionary Biology zjistili poměrně výrazné rozdíly v genetických charakteristikách východní a západní větve.
Využitelné výstupy:
- Autoři osekvencovali 157 jedinců norka evropského z velké části jeho areálu rozšíření.
- V celém areálu bylo zjištěno 17 haplotypů.
- Genetická variabilita není v celém areálu homogenní, existují výrazné rozdíly.
- Nejvyšší genetická diverzita a největší počet endemických haplotypů byl zjištěna v severovýchodní části areálu (Rusko, Estonsko, Bělorusko, zejména povodí řek Dvina a Volha).
- Jihovýchodní část areálu (Rumunsko) je charakterizována přítomností čtyř haplotypů a poměrně malou variabilitou mitochondriální DNA.
- Nejnižší haplotypová diverzita byla zjištěna u západní populace (Francie, Španělsko) s jediným (ale unikátním) haplotypem.
- Nízká genetická diverzita západní populace je pravděpodobně následek genetického driftu způsobeného její izolaci a malou velikostí.
- V poslední době ledové se norci evropští uchýlili do refugia v jihovýchodní Evropě, zatímco západní část areálu je výsledkem pozdější kolonizace nebo možná dokonce úmyslné introdukce lidmi.
Grafické přílohy:
Zdroj:
Cabria, M. T., Gonzalez, E. G., Gomez-Moliner, B. J., Michaux, J. R., Skumatov, D., Kranz, A., & Zardoya, R. (2015). Patterns of genetic variation in the endangered European mink (Mustela lutreola L., 1761). BMC evolutionary biology, 15(1), 141.
Zadal:
Michal Berec
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
