Genetická struktura vyder v České republice a na Slovensku
Od druhé poloviny dvacátého století procházela populace vyder říčních (Lutra lutra) dramatickým úbytkem zvířat, čímž došlo k úplnému vymření vyder v některých částech západní a střední Evropy. Zbylé populace vyder pak často vytvořily jen jakési ostrůvky oddělené od ostatních vydřích populací. Část vydří populace v České republice tak zůstala izolovaná, zatímco ta slovenská byla nadále částečně propojená s jinými populacemi zvláště ze střední a východní části Evropy. Tato studie se zaměřila na genetickou strukturu vyder v České a Slovenské republice. Bylo zjištěno, že české vydry jsou od těch slovenských geneticky odlišné. Výsledky této studie zároveň potvrdily, že vydry stále zůstávají velmi zranitelným druhem, kterému mohou uškodit jakékoli zásahy do přirozeného prostředí nebo nelegální lov. Aby se udržela genetická variabilita, je nezbytné šíření a opětovné propojení populací, které by se mělo stát předmětem záchranných programů.
Do konce 19. století byly počty vyder (i přes zabíjení kvůli škodám na rybnících či lovení kvůli kožešině a masu) stále vysoké. Během 20. století ovšem došlo k rapidnímu poklesu vydří populace, zejména díky neustávajícím konfliktům s člověkem, ničení přirozeného prostředí, znečištění vod a nízké dostupnosti potravy. Na mnoha místech došlo až k vyhubení vyder a zbylé populace se často ocitly v izolaci. Tento fakt může vést ke zvýšení genetické rozdílnosti mezi stávajícími populacemi a zároveň ke ztrátě genetické variability, která je nezbytná pro zachování zdravé populace. To je případ populace vyder v České republice, jelikož vydry v Jižních Čechách byly od ostatních izolovány více než 60 let. Genetický materiál byl neinvazivně získáván z trusu vyder a z tkání nalezených mrtvých zvířat. Takto byla získána DNA 132 vyder v České republice a 65 vyder na Slovensku. U vyder z Česka i Slovenska byla nalezena poměrně nízká genetická variabilita, ale zároveň z výsledků vyplynula současná vysoká genetická rozdílnost, která naznačuje silnou separaci české populace od té slovenské. Navíc nebyl mezi oběma populacemi nalezen žádný genetický tok. Slovenské vydry jsou „v kontaktu“ s dalšími populacemi z Polska, Maďarska a Ukrajiny, které jsou součástí stále ještě relativně propojené vydří populace ze střední a východní Evropy. Díky izolovanosti českých vyder prošla populace silným bottleneckem (pokles genetické diverzity vlivem rapidního úbytku počtu zvířat). Ten je u českých vyder vyšší než v případě slovenských, které zůstaly v částečném spojení s dalšími populacemi a mohlo tak docházet k výměně genů s vydrami z jiných míst s odlišnou genetickou výbavou. Ačkoli nebyl odhalen tok genů mezi slovenskými a českými vydrami, dochází v současné době k jejich významnému přibližování. Během následujících let tak můžeme očekávat jejich propojení, které české vydry velmi potřebují. Přestože se počty vyder v České republice úspěšně zvyšují, efektivní velikost populace je stále nízká. To znamená, že vydří populace je stále velmi zranitelná a náchylná k dramatickým demografickým změnám. Je proto nutné, aby vydra říční zůstala i nadále přísně chráněným druhem a bylo podporováno propojení izolované populace českých vyder s dalšími populacemi střední a východní Evropy.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
