Genetická historie bobra evropského
Několik století pronásledování člověkem vedlo k vymizení bobra evropského (Castor fiber) z většiny jeho původního areálu již na konci 19. století. Zbývající původní populace jsou typické nízkou genetickou variabilitou a silnou fylogeografickou strukturou. Autoři článku se pokouší vyřešit otázku, zda je tato situace výsledkem člověkem způsobeného efektu hrdla láhve v pozdním holocénu, nebo zda tato situace existovala již před redukcí areálu druhu. Podle jejich dat platí první hypotéza.
Využitelné výstupy:
- Autoři měli k dispozici 48 vlastních vzorků sekvencí kontrolní oblasti mitochondriální DNA spolu s dalšími 152 sekvencemi z databáze GenBank.
- Fylogeografická analýza odhalila rozdělení evropských bobrů do 3 mitochondriálních linií.
- První dva obývají východní a západní část Evropy, přičemž současná kontaktní zóna mezi těmito liniemi leží velmi blízko kontaktní zóny z raného holocénu.
- Analýza odhalila další odlišnou, a do této doby neznámou linii bobrů z povodí Dunaje, která však vyhynula nejpozději před 6000 lety.
- Autoři zjistili recentní zmenšení efektivní velikosti populace.
- Dalším výsledkem je zřetelný vliv efektu hrdla láhve, který je výraznější u západní mitochondriální linie než u východní.
- Autoři shrnují, že nízká genetická variabilita a silná fylogeografická struktura bobrů v Evropě je jednoznačně důsledkem redukce populační velikosti lovem v 16. – 19. století.
- I přes velký nárůst početnosti v posledních desítkách let je genetická variabilita bobrů stále výrazně nižší, než tomu bylo před počátkem lovu bobrů.
Grafické přílohy:
Zdroj:
Horn, S., Prost, S., Stiller, M., Makowiecki, D., Kuznetsova, T., Benecke, N. & Hofreiter, M. (2014). Ancient mitochondrial DNA and the genetic history of Eurasian beaver (Castor fiber) in Europe. Molecular ecology, 23(7), 1717-1729.
Zadal:
Michal Berec
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
