Funkční diverzita invazních a původních druhů rostlin v České republice
Autoři této studie si kladli za cíl zjistit, jaký je vztah mezi invazními a původními druhy rostlin v České republice v souvislosti se změnou ve funkční diverzitě. Funkční diverzita (příbuznost či ekologická podobnost) byla získávána z 520 snímků, z nichž polovina byla bez přítomnosti invazních druhů, a v druhé polovině se nacházel alespoň jeden druh invazní rostliny. Z výsledků vyplývá, že invazní rostliny se funkčně liší od našich původních rostlin a jsou schopné plně obsadit prázdné niky. Původní rostliny naopak nejsou schopné osídlit všechny vhodné prostory, čímž ponechávají prostor pro rostliny cizí. Tato studie naznačuje, že pravděpodobnost úspěšné invaze je spojená s funkční rozdílností mezi našimi druhy rostlin a druhy invazními.
V současné době jsou invazní druhy a jejich vliv na složení rostlinného společenstva středem zájmu. Je zřejmé, že přítomnost invazních druhů s sebou přináší určité ztráty v původní druhové bohatosti, což je obzvláště patrné na menších územních celcích. Invazní druhy rostlin jsou schopné zaplavit velké území a původní druhy z nich vykompetovat. Na invazi cizích rostlin jsou mnohem náchylnější území, kde je druhová bohatost původních rostlin malá, naproti tomu oblasti s vysokou druhovou diverzitou jsou stabilnější, jelikož dochází ke kompletnímu obsazení všech vhodných nik a tím není vytvořen prostor pro invazi cizích druhů.
Ovšem vztah mezi diverzitou a možností invaze není jediným možným vysvětlením. Dalším je funkční diverzita, která se týká celého společenstva rostlin, nikoli pouze druhů. Přítomnost druhů rostlin, které jsou fylogeneticky či ekologicky blízce příbuzné druhům nepůvodním, zvyšuje odolnost celého společenstva vůči invazi. Tento přístup se soustředí na porovnání funkčních znaků mezi invazními a původními druhy spíše než na celkovou druhovou bohatost. Ukazuje se, že dopad invazních druhů je závislý na kontextu, jelikož některé druhy jsou schopné se s invazními druhy vypořádat, jiné nikoli. Různé druhy původních rostlin odpovídají na přítomnost dominantních cizích druhů také odlišně.
Studie hodnotila 2 x 260 vzorkovacích míst (čtverce 4 x 4 m), z nichž polovina byla napadena jedním ze třinácti invazních druhů (hvězdnice novobelgická – Aster novi-belgii; slunečnice topinambur – Helianthus tuberosus; bolševník velkolepý – Heracleum mantegazzianum; netýkavka žlaznatá – Impatiens glandulifera; všedobr horský – Imperatoria ostruthium; lupina mnoholistá – Lupinus polyphyllus; kejklířka skvrnitá – Mimulus guttatus; křídlatka česká – Fallopia x bohemica; křídlatka sachalinská – F. sachalinensis; křídlatka japonská – F. japonica; třapatka dřípatá -Rudbeckia laciniata; šťovík alpský - Rumex alpinus; zlatobýl obrovský - Solidago gigantea). Byla posuzována relativní početnost (v %) a funkční diverzita rostlin (zvláště průměrná rozdílnost mezi druhy).
Mezi invazními a původními druhy byla nalezena signifikantní rozdílnost ve funkční diverzitě. Invazní druhy jsou také schopny obývat větší množství nik. Výsledky potvrzují dříve zmíněné závěry, že s menší podobností či příbuzností mezi původními a cizími druhy vzrůstá riziko, že invazní druhy budou úspěšnější a původní rostliny s nimi nebudou schopny konkurovat. Do posuzování potenciálního úspěchu invazních druhů osídlit danou lokalitu by měla být zahrnuta i funkční diverzita původních a nepůvodních rostlin. Pravděpodobnost úspěšné kolonizace nemusí být tedy dána pouze vlastnostmi invazních rostlin, ale právě spíše funkčním vztahem mezi nimi a většinou původních druhů na dané lokalitě.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
