Faktory ovlivňující propustnost krajiny mezi rozmnožovacími lokalitami obojživelníků
Rozmnožování většiny našich druhů obojživelníků probíhá na vodních nádržích a tůňkách, které jsou od sebe odděleny prostředím, které je pro rozmnožování nevhodné. Zároveň však takové prostředí slouží jako spojovací prvek právě mezi rozmnožovacími lokalitami a jeho struktura má zásadní vliv na zachování metapopulačních vztahů. Znalost „propustnosti“ jednotlivých typů biotopů a jejich mikroklimatických charakteristik je velmi důležitým předpokladem například při modelování vztahů jednotlivých populací a jejich propojenosti s ostatními. Herpetolog Josh Buskirk zkoumal tento problém na území o rozloze 800 km2 v severním Švýcarsku na základě genetických rozdílů jednotlivých populací oddělených rozdílnými typy prostředí. Vybral si k tomu skokana hnědého (Rana temporaria) a čolka horského (Ichthyosaura alpestris). Nejvýraznější negativní vliv na populace zjistili u silniční sítě.
- Frekvence mikrosatelitů byla sledována u 996 jedinců skokana hnědého ze 48 populací a 816 jedinců čolka horského ze 41 populace.
- Migrace obou druhů jsou strukturou krajiny ovlivněny přibližně stejně.
- Migrace jedinců probíhá nejčastěji v lesním porostu a podél vodních toků.
- Středně výrazný vliv na omezení migrace má zemědělská půda.
- Nejvýraznějšími prvky, snižujícími propustnost krajiny, jsou zástavba a silniční komunikace.
- Omezující vliv komunikací a zástavby je ale ve srovnání s lesními porosty překvapivě malý, tyto typy krajiny snižují tok genů mezi sousedními populacemi jen o 24 - 42 % ve srovnání s lesem.
- Dálnice snížila tok genů o 11 - 40 % a představovala 7 - 8x výraznější bariéru než silnice první třídy.
- Výsledky rozdílů ve frekvenci mikrosatelitů poskytují dobrou představu o průchodnosti jednotlivými typy biotopů obojživelníky a mohou být použity pro případné modelování metapopulačních sítí.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
