Environmentální diverzita jako zástupná proměnná reprezentující přítomnost druhu
Postrádají-li plánovači chráněných území podrobnější informace o daném druhu, musí při návrhu nových chráněných území nezřídka využít tzv. zástupných proměnných. Tyto zástupné proměnné představují buď nespojité proměnné, jako je např. dobře prozkoumaná skupina druhů, nebo proměnné kontinuálního typu jako dobře vymapované environmentální podmínky - půdní typy či klima. V kontextu návrhu nového chráněného území musí tyto proměnné dostatečně postihnout předpokládané rozšíření druhu. Tato práce zkoumá potenciál praktického využití environmentální diverzity jakožto zástupné proměnné.
Využitelné výstupy:
- premisou této metody "náhražek" je, že n vybraných ploch obsahujících vybrané zástupné proměnné bude efektivně reprezentovat diverzitu druhů, jejichž nároky nejsou známy.
- zástupnou proměnnou je míněn balíček většinou diskrétních faktorů reprezentujících úroveň biodiverzity (např. typy krajinného zrna či rozšíření jednotlivých druhů v rámci daného taxonu).
-
plánovač obvykle vybere počet n lokalit v rámci dané oblasti, aby byl pokryt počet p zástupných proměnných. Tento postup má 3 omezení:
- nereflektuje heterogenní charakter prostředí v rámci vybraných balíčků - lokality k ochraně jsou vybírány náhodně.
- nereflektuje heterogenitu prostředí mezi jednotlivými balíčky. Předpokládejme, že máme 5 zástupných proměnných diskrétního charakteru, které nejsou reprezentovány ve stávající soustavě rezervací. 4 z těchto proměnných se nacházejí v rámci jednoho malého území a budou mít velice pravděpodobně podobné druhy, 5. zástupná proměnná reprezentuje unikátní lokalitu s unikátními druhy. Při selekci míst na diskrétní proměnné, je 4x vyšší pravděpodobnost, že bude vybrán jeden z příbuzných balíčků než ten unikátní.
- tento model nevybere všechny dostupné lokality reprezentující vybrané zástupné proměnné.
- environmentální diverzita (ED) obchází všechny výše popsané problémy. Jde o proměnnou kontinuálního charakteru, která ale vychází z předpokladu, že všechny druhy následují rozšíření svých optimálních biotopů a zcela pomíjí vliv náhodných faktorů (degradace habitatu, náhodné výkyvy prostředí atd.).
- autoři porovnali výkon modelů náhodných výběrů s výkonem modelů ED na 8 datasetech známého rozšíření rozličných taxonů z různých regionů (viz Přílohy 1, 2). K dispozici měli soubor 37 snadno dostupných environmentálních charakteristik pro globální měřítko.
-
ve srovnání s náhodným výběrem ED model lépe zastoupil diverzitu u 7 z 8 zkoumaných datasetů.
- důvodem tohoto výsledku byla vhodná velikost souboru environmentálních proměnných. Předchozí práce vyjadřující se velmi negativně k potenciálu ED modelů použily dataset o 6-7 proměnných.
- ED modely vykázaly značný potenciál pro výběr důležitých míst k ochraně - největší mezery v údajích o distribuci druhů dnes máme z míst o největší biodiverzitě. V těchto místech ale také dochází k její nejrychlejší destrukci.
-
před použitím v praxi, ale ED musí projít dalšími úpravami a testy:
- modely fungují dobře pro data o distribuci na čtvercové síti o malém rozměru buňky, proto je třeba je dále otestovat na větších buňkách.
- další úpravy musí ED umožnit rozlišení krajinné heterogenity a náhodných procesů s možným vlivem na distribuci druhů.
- ED vykázalo značnou neefektivitu při reprezentaci distribuce evropských savců. ED zde ukázalo svůj nedostatek v dosavadní neschopnosti zpracovat heterogenitu krajiny a stochastické faktory - evropští savci totiž nenásledují rozšíření všech použitelných biotopů a nik, protože ve vysoce fragmentované krajině Evropy často nejsou schopni vytvořit životaschopné populace. Autoři jsou optimističtí, že tento nedostatek lze obejít navýšením počtu environmentálních proměnných.
Grafické přílohy:
Zdroj:
Beier P., Suzart de Albuquerque F. (2015): Environmental diversity as a surrogate for species representation. Conservation Biology 5: 1401-1410
Zadal:
Zuzana Blažková
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
