Ekologie zajíce polního a přírodní ohniska tularémie v České republice
S využitím geografického informačního systému byla analyzována kvantitativní data o geografické distribuci zajíce polního (Lepus europaeus) v České republice s ohledem na vybrané faktory prostředí. Zároveň byla sledována místa s největším výskytem tularémie. Největších populačních hustot zajíci dosahovali např. v oblastech do 200 m nad mořem (231 jedinců na 10 km2), v oblastech, kde byla sněhová pokrývka okolo 40-60 dnů v roce (184 jedinců na 10 km2), s ročními srážkovými úhrny 450-700 mm (174 jedinců na 10 km2) či s průměrnou roční teplotou přes 10 °C (245 jedinců na 10 km2). Byla také nalezena korelace mezi hustotou populace zajíce polního a počtem ohnisek tularémie. Jinými slovy lze říci, že výskyt tularémie se zdá být závislý na populační hustotě zajíce polního.
Zajíc polní představuje jedno z nejoblíbenějších lovných zvířat. Zároveň se ale také jedná o jednoho z nejčastějších hostitelů bakteriální nemoci zvané tularémie (či také zaječí nemoc), která je přenosná i na člověka. K jejím příznakům patří teplota, malátnost, vyhublost, ztráta plachosti, zvětšení uzlin. U člověka jsou příznaky teplota a celková slabost a rozlišujeme oční formu (hnisavý zánět víček), střevní formu (bolest břicha, průjem), při vdechnutí i plicní formu (zánět plic, kašel, dušnost), ústní formu (příznaky jako těžká angína) a kožní formu (vředy, zvětšení a hnisání uzlin). V České republice patří tularémie mezi znovu se objevující nemoci a to díky výskytu a rozšířenosti mezi divokými zvířaty a také lidmi. Mezi významné rezervoáry této nemoci patří několik savčích druhů a zajíc polní je zřejmě ten nejdůležitější. Cílem této studie bylo zhodnotit některé aspekty ekologie zajíce polního v souvislosti s distribucí tularémie v České republice.
Byl posuzován vliv nadmořské výšky, klimatických podmínek, ročních srážek, počtu slunečných hodin, sněhové pokrývky a průměrné roční teploty na distribuci zajíce polního (všechny informace byly vyhledávány v databázích geografického informačního systému). Dále byla zjišťována přirozená ohniska tularémie za posledních třicet let.
Z výsledků vyplývá, že největších populačních hustot dosahuje zajíc polní v České republice v oblastech s: 1) nadmořskou výškou do 200 m n. m., 2) sněhovou pokrývkou trvající max. 40-60 dní, 3) ročními srážkami 450 – 700 mm, 4) počtem slunečných hodin 1801-2000 a 5) s roční průměrnou teplotou nad 10°C. Také byl nalezen vztah mezi populační hustotou zajíce polního a výskytem přírodních ohnisek tularémie. Zdá se tedy, že výskyt tularémie je závislý na abundanci zajíce polního, čím hustější je populace zajíců, tím větší výskyt tularémie. Dalšími významnými přenašeči mohou být hraboši polní a další drobní hlodavci, bohužel, data o výskytu tularémie v jejich populacích chybí.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
