Ekologie environmentální DNA a její dopady na ochranářskou genetiku
- Jakým způsobem dochází k transportu extraorganismálního genetického materiálu, jak dochází k transportu environmentální DNA prostředím? Transport environmentální DNA se dělí na transport horizontální a transport vertikální. Příkladem může být 12,3 km dlouhý horizontální transport (po proudu řeky) environmentální DNA dvou druhů bezobratlých živočichů, příkladem vertikálního transportu (usazování) například environmentální DNA ryb a její akumulace v rybničních a říčních sedimentech.
- Jaký je původ extraorganismálního genetického materiálu, jaké jsou fyziologické zdroje produkce environmentální DNA? Mikrobiální výzkum zkoumající výskyt environmentální DNA v prostředí odhalil její přítomnost jak v intracelulární, tak i extracelulární podobě. Environmentální DNA se vyskytuje v odloučených tkáních a celých buňkách organismů, ve výkalech široké škály taxonů vyskytujících se ve vodním a terestrickém prostředí, ve slizovitých povlacích, které mají na svém těle například obojživelníci a ryby, můžeme ji nalézt i v mršinách či výkalech predátorů.
- Jaký je stav extraorganismálního genetického materiálu, v jakých fyzických formách environmentální DNA existuje? Jak bylo zmíněno výše, environmentální DNA se vyskytuje jak v intracelulární, tak i extracelulární formě. Environmentální DNA v průběhu času pravděpodobně přechází z intracelulární do extracelulární formy a existuje řada dokladů o různých ekologických procesech, které vedou k této přeměně.
- Jaký je osud extraorganismálního genetického materiálu, jaké faktory ovlivňují přetrvávání environmentální DNA? Obecně lze říci, že faktory ovlivňující přetrvávání environmentální DNA lze rozdělit do 3 kategorií: chrakteristika DNA (konformace, délka, asociace s buněčnými a organelovými membránami), abiotické prostředí (světlo, kyslík, pH, salinita, početnost a složení substrátů) a biotické prostředí (složení a činnost mikrobiálních společenstev a etracelulárních enzymů).
Budoucí ochranářské uplatnění environmentální DNA pro budoucí výzkumy může být například v možnosti mapování celého společenstva najednou, a to v rámci jednoho vzorkování, což činí celý výzkum mnohem efektivnějším a ekonomičtějším. Dále lze environmentální DNA využívat pro odhad početnosti organismů, hlavně v případě ohrožených a těžko pozorovatelných druhů. S postupným technologickým pokrokem je možné využítí i jiných biomolekul majících funkci indikátorů, a to například environmentální DNA nebo proteinů, zároveň technologie umožnují automatizaci sběru a analýzy vzorků.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.