Efektivita oplocení hnízdišť bahňáků a posuzování experimentálního odstranění nepůvodních ježků
Introdukovaní predátoři představují velkou hrozbu pro biodiverzitu, dvojnásob to ovšem platí pro ostrovní avifaunu. Na západních ostrovech Skotska se nedávno zavlečený ježek západní (Erinaceus europaeus) stal významným predátorem ptačích vajec a stává se tak příčinou velkého poklesu tamějších bahňáků. Ze dvou pokusných oplocených míst byli ježci experimentálně odstraněni a byl posuzován reprodukční úspěch bahňáků. Ten byl 2,4x větší než v případě kontrolních bahňáků (v oblasti s přítomností ježků). Ve studii byla zároveň posuzována efektivita relativně levného oplocení proti ježkům. Většinou je oplocení účinné, ovšem v písčité půdě snadno králici divocí ploty podhrabávají, díky čemuž umožňují ježkům průchod za plot. Všichni ježci, kteří byli přeneseni za oplocenou oblast, se pokusili znovu najít průchod a byli schopni kvůli nalezení vchodu ujít i půl kilometru. Lépe designované oplocení by mohlo být lepším opatřením proti nežádoucímu vnikání ježků do chráněných oblastí.
Negativní důsledky spojené se zavlečením nepůvodních druhů predátorů zejména na ostrovní avifaunu jsou již dobře dokumentované z celého světa. Tyto nepůvodní druhy mají na svědomí více než 42% vyhynulých druhů ptáků. Ptáci žijící na skotských ostrovech neměli kromě vydry říční žádného přirozeného terestrického predátora. Ježek západní byl na toto území zavlečen v roce 1974 a od té doby se rozšířil na všechny okolní ostrovy. Obzvláště vysokých populačních hodnot dosahují ježci v místech, kde hnízdí bahňáci. Od té doby, co jsou na ostrovech přítomni ježci, došlo k obrovskému poklesu úspěšně odchovaných mláďat některých druhů. Mezi takto ohrožené druhy patří např. jespák obecný (Calidris alpina), jehož populace na skotských ostrovech patří vzhledem k početnosti k těm nejdůležitějším. Primárním cílem této studie bylo posoudit, zdali odstranění ježka z oplocených oblastí vyústí ve zvýšení hnízdní úspěšnosti bahňáků. Autory dále zajímala efektivita relativně levného typu oplocení jako bariéry pro ježky.
Studované oblasti byly již oplocené a to pomocí dřevěného plotu s elektrickým ohradníkem nahoře (aby zabránil přelézání ježků a odradil další živočichy). Na obou zkoumaných plochách byli ježci pochytáni a převezeni na jiná místa, kromě třinácti jedinců, kteří byli individuálně označeni, opatřeni vysílačkou a vypuštěni na vnější stranu oplocení. Reprodukční úspěch byl posuzován u čtyř druhů bahňáků – jespáka obecného, čejky chocholaté (Vanellus vanellus), vodouše rudonohého (Tringa totanus) a bekasiny otavní (Gallinago gallinago)-celkem 52 hnízd. V kontrolních oblastech (s přítomností ježka) bylo kontrolováno 53 hnízd.
Efektivita oplocení silně závisela na přítomnosti králíka divokého, který s oblibou podhrabával ploty. Díky těmto průchodům se do oplocené oblasti dostávali i ježci. Polovina ježků, kteří byli sledováni, byla schopná si najít otvor a vrátit se zpět za plot, ale všichni se o to alespoň pokusili. Někteří jedinci byli schopni ujít i 500m podél plotu, aby našli průchozí otvor. Díky ježkům 28% párů v kontrolních oblastech nevyvedlo potomky. V případě oplocených oblastí bylo číslo mnohem menší, pouhých necelých 6 %. Před odstraněním ježků bylo v těch samých oblastech ztraceno 36% snůšek. Oplocení a odstranění ježků tak signifikantně redukovalo jejich negativní dopad na snůšky bahňáků.
Tato studie ukázala, že reprodukční úspěch bahňáků může být zvýšen účinným oplocením a odstraněním ježků z dané oblasti. Dosud byl možný dopad ježků na bahňáky zanedbáván a podceňován, zvláště kvůli tomu, že vlastně nikdy nebyl studován. Díky této práci ztratili ježci pověst neškodných hmyzožravců a ukázali se být úspěšnými predátory snůšek ptáků hnízdících na zemi.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
