Dynamika invazního šíření netýkavky žláznaté napříč stoletím

Práce rekonstruuje invazní dynamiku netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera) v České republice od prvního zaznamenaného zplanění v roce 1896 v Litoměřicích po rok 1991.
V úvodu práce autoři uvádí biologické charakteristiky studovaného druhu, jejichž znalost je pro případnou řízenou likvidaci porostů netýkavky zásadní.
Na základě získaných dat autoři mimo jiné jmenují preferovaná stanoviště výskytu v jednotlivých fázích invazního procesu (1), předpovídají budoucí invazní chování (2) a vyvozují závěry pro ochranu přírody a ochranářský management (3).

Využitelné výstupy: 

Pro případ potřeby potlačení netýkavky žláznaté je žádoucí znát relevantní biologické charakteristiky, autoři v článku zmiňují tyto: jednoletý terofyt (zimu přečkává ve stadiu semen); opylení hmyzem nebo samoopylení; dorůstá 2 metrů; produkce semen až 2 500/rostlinu; semena jsou vystřelována do vzdálenosti 3-5 metrů od mateřské rostliny; šíření semen na dlouhé vzdálenosti prostřednictvím vodního proudu, lidského faktoru a živočichů; vodou jsou semena unášena poblíž dna a bývají vyplavena na břeh jen během rozsáhlých povodní; semena potřebují projít studenou teplotní periodou a klíčí na jaře; netýkavka obecně netvoří banku semen, nicméně semena mohou být životaschopná déle než rok; semenáčky jsou velmi citlivé vůči vymrzání; značná růstová rychlost semenáčků a mladých rostlin umožňuje přežít i ve značně konkurenčním prostředí.
 
Ad. 1) Netýkavka žláznatá preferuje vlhká a na živiny bohatá stanoviště. Na začátku šíření převažovaly výskyty v rámci lidských sídel, neboť zde docházelo k prvotnímu zplaňování ze zahrad. V současnosti představují více než polovinu celkového počtu zaznamenaných lokalit pobřežní stanoviště. V parcích, podél železnic a na loukách se rychlost šíření snižuje nejvíce, o něco lépe se netýkavka šíří v lesích, podél silnic, kolem rybníků a na ruderálních stanovištích.
Co se týče teplotních preferencí, rychlost šíření v teplých oblastech se shoduje s rychlosti šíření v oblastech chladných. Ojedinělé výskyty byly zaznamenány i v horských oblastech (max. 1030 m n.m.).
 
Ad. 2) V době publikování článku byla netýkavkou žláznatou obsazena více než polovina celkové délky českých říčních toků. Autoři předpokládají další expanzi podél říčních stanovišť a odhadují, že do roku 2025 bude druh rozšířen podél všech velkých řek. Očekávají také možný postupný průnik do lužních lesů bez hustého zapojení stromového patra.
Z dostupných dat vyplývá, že některé změny ve využití krajiny a managementu mohou invazi netýkavky urychlovat. Jejímu začlenění do původní flóry a dalšímu šíření pravděpodobně pomohly vznik otevřených mikrostanovišť a zvyšující se hladina živin.
 
Ad. 3) Rostlina dokáže na obsazovaných lokalitách potlačit domácí druhy rostlin a snižovat druhovou diverzitu. K tomu může dojít zejména v pobřežních habitatech, kde zapojené porosty netýkavek zastíní světlomilné druhy nižšího vzrůstu.
Značná část břehů toků je v České republice narušena a znečištěna a zarůstá nitrofilní vegetací nízkého ochranářského významu, vyskytují se ovšem i přirozené říční břehy s navazujícími lužními lesy či mokřady a právě zde představuje netýkavka žláznatá pro domácí flóru hrozbu.
Rozsáhlé porosty netýkavky mohou komplikovat management podél toků. Během povodní mohou blokovat tok vody, výrazně tak snižovat kapacitu říčního koryta a zhoršovat závažnost povodně. Kořeny mohou poškodit systémy pro odvodňování půdy a zvyšovat náklady na jejich údržbu nebo opravu.

Zdroj: 
Pysek P., Prach K. 1995: Invasion dynamics of Impatiens glandulifera - a century of spreading reconstructed. Biological Conservation 74: 41-48.
Zadal: 
Simona Šafarčíková