Diferencované územní jednotky – prostorové odstupňování ochrany modráska hořcového v Belgii

Rozpočet financující praktická opatření ve prospěch ochrany ohrožených druhů bývá omezený. Účinnost financování závisí mj. na jasně stanovených cílech, zřetelných postupech a prioritách a na spolupráci mezi ekology/ochranáři a manažery/politiky. V této studii autoři definují „diferencované územní jednotky“ (functional conservation units) pro lepší odstupňování a prioritizaci ochrany ohroženého modráska hořcového Maculinea alcon v Belgii. Vymezení a ohraničení těchto územních jednotek je založeno na i) údajích o rozšířeních modráska a jeho změnách, ii) velikosti populací, iii) mobilitě druhu a kolonizační kapacitě (zjištěné na základě zpětného odchytu). Měřítko a výběr ochranářských opatření se liší mezi jednotlivými typy územních jednotek. V letech 1999 a 2000 autoři zkoumali výskyt modráska hořcového na 39 lokalitách v severovýchodní Belgii – vřesovištích s výskytem hořce hořepníku – živné rostliny modráska. V roce 1997 byla provedena studie zpětného odchytu u tří lokalit s výskytem modráska. Potenciální biotopy pro modráska byly určeny jako vlhká vřesoviště s výskytem hořce hořepníku a mravenišť hostitelských mravenců rodu Myrmica.   
Bylo zjištěno, že většina jedinců je velmi sedentárních. 63% samců a 71% samic urazilo méně než 50 mezi dvěma odchyty. Údaje o kolonizaci prázdných plošek s vhodným biotopem ale nasvědčují, že rozptylové vzdálenosti mohou být o mnoho delší než maximální vzdálenosti zjištěné metodou zpětného odchytu. Výskyt modráska hořcového v Belgii se snížil z 39 obsazených kvadrátů (5 x 5 km) v letech 1901 – 1950, přes 24 v letech 1951 – 1970, 18 v letech 1971 – 1990 po 12 v letech 1999 – 2000.  Většina současných populací se vyskytuje na velmi omezené rozloze. Rozdíl mezi současnými a bývalými lokality spočívá ve vyšší rozloze vlhkých vřesovišť, vyšší rozloze biotopů s hořcem hořepníkem a větší pokryvností hořce. Údaje o rozšíření modráska hořcového a jeho změnách v průběhu dvacátého století, jeho živné rostlině, biotopu, velikosti populací a mobilitě a kolonizační kapacitě, umožňují stanovit diferencované územní jednotky pro ochranu druhu.
Přestože se modrásek hořcový v minulosti vyskytoval často v chráněných územích, vymizel z celé řady lokalit. Hlavním činitelem určujícím přítomnost modráska hořcového v Belgii je rozloha vlhkých vřesovišť a početnost hořce hořepníku. Rozlehlejší vřesoviště obsahují vyšší hustotu mravenišť mravenců rodu Myrmica, což zvyšuje pravděpodobnost překryvu živných rostlin a mravenišť. Tradiční, ale nespecifický management má malou naději na úspěch při ochraně malých reliktních populací specializovaného druhu jako je modrásek hořcový. Proto je žádoucí vybrat určitá území s odstupňovaným přístupem. Diferencovaná územní jednotka je prostorovou jednotkou, která zahrnuje biotop s aktuálním či potenciálním výskytem modráska a kde mají být provedeny specifické managementové a obnovní zásahy.
DUJ1 – Protože 500 m byla maximální pozorovanou vzdáleností během zpětného odchytu, je tato vzdálenost použita jako horní hranice pro vymezení lokality s aktuálním výskytem druhu. Cílem DUJ1 je zvýšit početnost populace modráska optimalizací podmínek biotopu, zvětšením plošek vhodného biotopu a obnovením potenciálních biotopů. K obvyklým udržovacím managementům (pastva o nízké intenzitě, maloplošné vypalování a shrnování drnu) je nutné přidat intenzivní cílené zásahy ve prospěch hořce hořepníku a mravenišť mravenců rodu Myrmica. Shrnování drnu je prováděno v bezprostřední blízkosti hořců hořepníku. Tyto intenzivní zásahy jsou časově omezené. Vyloučení pastvy mezi 15. červencem a 30. zářím u plošek s výskytem hořce hořepníku a se snůškami vajíček modráska hořcového je jedním z takových opatření.
DUJ – 2 určuje měřítko, ve kterém mají být hledány nové biotopy. Plošky vřesovišť do 2 km od obývaných ploch mají reálnou šanci být spontánně kolonizovány modráskem, pokud dosáhnou dostatečné kvality. Důraz je kladen tedy na obnovu biotopů a na vytvoření nových vhodných biotopů mezi existujícími populacemi.
DUJ – 3 je soustavou lokalit s potenciálním biotopem, kde se druh v současnosti nevyskytuje a které jsou mimo dosah kolonizační schopnosti modráska. Tyto územní jednotky jsou kandidátem pro re-introdukční programy. U DUJ-2 a DUJ-3 je obnova zaměřena na přeměnu v současné době nevhodných plošek vlhkých vřesovišť. Vzhledem k absenci modráska u DUJ-2 a 3 je potřeba obnovy intenzivnější než u současných populací. Velkoplošné shrnování drnů (plochy 100 – 1000 m2) a intenzivnější pastva jsou dobrým výchozím bodem přeměny. Vzhledem k potřebě stanovištní heterogenity je žádoucí provádět shrnování drnů v úzkých dlouhých pruzích oddělených pruhy, kde tento management není uplatněn. Reintrodukce je součástí navrhovaných opatření, neboť některé plošky potenciálně vhodných biotopů jsou příliš daleko od obývaných lokalit, aby mohly být kolonizovány přirozenou cestou.