Demografie, rozptyl a chování perleťovce kopřivového aneb jak být úspěšným lučním motýlem

Perleťovec kopřivový (Brenthis ino) představuje zjevně úspěšný druh vlhkých luk se stabilním rozšířením v Evropě. Ačkoliv vymizel v Nizozemsku a jeho úbytek byl zaznamenán i v dalších zemích, v České republice, Maďarsku, Slovensku a Slovinsku se v současnosti šíří. V České republice se šíří na dříve neobývané lokality v nížinných oblastech. Toto šíření je připisováno expanzi jeho živné rostliny, tužebníku jilmového způsobené zanecháním hospodaření na nivních lukách. Přesto zůstávají podrobné příčiny tohoto jevu skryty. Perleťovec kopřivový proto představuje vhodný modelový druh pro studování mechanismů přežívání specializovaného druhu ve fragmentované krajině.
Studie zkoumá demografii perleťovce kopřivového v podhorské oblasti v západních Čechách, v okolí Karlových Varů. Byly provedeny dva typy průzkumů – sčítání na transektech a metoda zpětného odchytu (MRR).
Bylo odchyceno 1662 jedinců a zaznamenáno 1446 zpětných odchytů. U odchycených jedinců převažovali samci, jejichž letová sezóna začínala zhruba o 14 dní dříve než u samic. Nejvyšší populační hustoty dosahovaly 25 samců a 41 samic/ha. Samice se pohybovaly častěji mezi jednotlivými loukami než samci a dosahovaly větších vzdáleností.
Bylo zjištěno kladení vajec na třech druzích živných rostlin – krvavci totenu (Sanguisorba officinalis), mochně nátržníku (Potentilla erecta) a mochně (zábělníku) bahenní (Potentilla palustre). Ovipozice na tužebníku jilmovém nebyla zjištěna. Sání nektaru bylo zaznamenáno na širokém spektru kvetoucích rostlin, nicméně více než polovina samců sálo na pcháčích (Cirsium spp.), chrpě čekánku (Centaurea jacea) a krvavci totenu a více než polovina samic sbírala nektar na krvavci totenu, chrastavci rolním (Knautia arvensis) a rdesnu hadím kořenu (Polygonum bistorta). Z biotopových specialistů přesahovaly početnost a stálost výskytu perleťovce pouze modrásek ušlechtilý (Polyommatus ammandus) a okáč rosičkový (Erebia medusa). Rozšíření perleťovce kopřivového mělo vysoce agregovaný charakter. Největší vzdálenost mezi dvěma segmenty byla 1080 m, což představuje vzdálenost perleťovcem lehce překonatelnou.
V podhorské krajině západních Čech se perleťovec mokřadní vyskytuje ve vysoké populační hustotě, jeho početnost a frekvence výskytu převažuje hodnoty zjištěné u dalších charakteristických druhů vlhkých luk. Vyskytuje se na poměrně pestré škále stanovišť, jeho živné rostliny jsou v krajině všudypřítomné. Zjištěné doletové vzdálenosti přesahují vzdálenosti mezi plochami s živnými rostlinami. Výsledky studie doplňují znalosti o dva nové druhy živných rostlin – mochnu nátržník a mochnu bahenní. Všechny druhy zjištěných živných rostlin se liší svými nároky na stanoviště – krvavec toten se vyskytuje na středně vlhkých sečených lukách s průměrným obsahem živin, mochna nátržník se vyskytuje na sušších, živinami chudých lukách a zábělník na rašeliništích. Sání nektaru na širokém spektru rostlin je známo u biotopových generalistů, ale je vzácností u perleťovců. Rozptylující se jedinci snadno obsazují obyvatelné plošky s vhodným biotopem. Dalším atributem, který přispívá k úspěšnosti perleťovce kopřivového, může být skutečnost, že samci vyhledávají samice patrolováním a nepotřebují vyvýšená místa (křoviny) jako jiné druhy, které mají vyčkávací strategii (hnědásek chrastavcový, ohniváček rdesnový).
Pozoruhodně široké rozpětí živných rostlin spolu s hojným výskytem živných rostlin jsou pravděpodobně hlavní faktory ovlivňující početnost populace perleťovce kopřivového v západních Čechách. Dostupnost extenzivně sečených luk s nepravidelně sečenými okraji jsou pro budoucí zachování druhu klíčové.