Demografie běžného motýla vlhkých luk - perleťovce velkého

Většina demografických výzkumů věnovaných motýlům je zaměřena na ubývající nebo naopak šířící se druhy, motýli se stabilním trendem jsou spíše opomíjeni. Perleťovec velký, běžný motýl polopřirozených luk, představuje vhodný model pro demografické studie. Perleťovec velký obývá široké spektrum biotopů od rašelinišť přes mezické louky po suché pastviny. Živnou rostlinou perleťovce velkého jsou violky a rdesno hadí kořen. Studie zabývající se demografií populace perleťovce velkého a rozptylovou schopností jedinců byla provedena v Doupovských horách. Sledovaná oblast je mozaikou polopřirozených a meliorovaných luk, pastvin, rybníků, hájů a křovin. Na 30 lukách byl proveden zpětný odchyt perleťovce.
Převažujícím chováním samců bylo patrolování, samci létali sem a tam a pátrali po samicích. Vyčkávací strategie byla zaznamenána pouze v minimu případů. Samice se chovaly více skrytě. Převažujícím zdrojem nektaru byly pcháče, bukvice lékařská, chrpa obecná a jetele. V osmi případech bylo zaznamenáno kladení vajíček – na rdesno hadí kořen, kontryhel, mochnu přímou a suchý trs trávy. Všechna vajíčka se nacházela v blízkosti rdesna hadího kořene.
Bylo odchyceno 1256 jedinců a zaznamenáno 378 zpětných odchytů. Samci dosahovali nejvyšší početnosti první týden v červenci, samice na konci července. Populace byla odhadnuta na 4252 samců a 3126 samic, což odpovídá hustotě 150 a 110 ex./ha.
Na sledovaných lokalitách dosahuje perleťovec velký početnosti tisíců jedinců. Ze zjištěného charakteru rozptylu vyplývá, že ze 7000 jedinců překročí 70 jedinců 3 km a 7 jedinců 10 km. Jedná se tedy o otevřenou populaci. U samic byla zjištěna vyšší životnost než u samců. Prodloužená životnost samic souvisí s tím, že se líhnou s nevyvinutými vaječníky. Příznivý stav populací je ovlivněn kladením vajec jednotlivě (snižuje se riziko ztráty snůšky), prodlouženou životností samic, dosažením vysokých populačních hustot na vhodných biotopech a dobrou rozptylovou schopností. Housenky se vyvíjejí kromě rdesna hadího kořene i na více druzích violek, což je výhodnější strategie oproti striktním monofágům (např. perleťovec prostřední, perleťovec maceškový). Široké rozpětí substrátů při kladení vajec a dobré rozptylové schopnosti ukazují, že perleťovec velký je schopen oportunisticky využívat zdroje. Potenciálním ohrožujícím faktorem může být jednorázové posečení rozsáhlých ploch luk a omezení zdrojů nektaru. Mozaikovité sečení luk zvyšuje lokální hustoty perleťovce velkého a tím přispívá k propojení jednotlivých lokálních populací v širším krajinném kontextu.