Degradace biotopu a ústup ohrožené perlorodky říční: vliv zákalu na perlorodku a jejího hostitele

Degradace biotopu bývá jednou z nejčastějších příčin ohrožení druhu. U vztahu parazit – hostitel, může být úbytek parazitického druhu vztažen nejen k jeho toleranci k degradaci biotopu, ale nepřímo též k toleranci hostitele ke stejné disturbanci.
Cílem této studie bylo zjistit příčinu úbytku populace perlorodky říční (Margaritifera margaritifera) porovnáním věkového složení, populační hustoty a růstu perlorodek ve vztahu k zákalu, míře sedimentace a populační hustotě hostitele perlorodky, pstruha obecného (Salmo trutta), ve 26 švédských tocích.
Analýza věkové struktury devíti populací perlorodky odhalila, že se maximální věk lišil o 60 let, s pěti populacemi majícími nízké zastoupení mladých jedinců. Populační hustota dospělců byla vyšší u lokalit s výskytem mladých jedinců než u lokalit bez jejich výskytu. Růst dospělých perlorodek v průběhu posledních deseti let byl nižší u pěti toků, kde nebylo zjištěno úspěšné rozmnožování v porovnání se čtyřmi toky, kde došlo k nedávné reprodukci. To naznačuje negativní vliv některých z faktorů prostředí. Autoři se domnívají, že snížený přírůst je ovlivněn zákalem a sedimentací. 
Porovnání mezi 24 populacemi odhalilo, že zákal a sedimentace mohou být zodpovědné za neúspěšné rozmnožování u 58% populací. Věk nemladšího jedince byl pozitivně ovlivněn zákalem a sedimentací a populační hustota mladých jedinců byla negativně ovlivněna zákalem a sedimentací. Pro porovnání, populační hustota pstruha obecného nebyla ovlivněna mírou reprodukce u perlorodky ani sedimentací, ale byla ovlivněna zákalem ve všech tocích.
Nejranější stadia perlorodky nejsou, zdá se, ovlivněna zákalem a sedimentací, ovlivněni jsou až mladí jedinci v post-parazitárním bentickém stadiu. Sedimentace může být spojena s přínosem živin, tj. s vyšší spotřebou kyslíku a doprovodnými toxickým projevy pro perlorodku.  
Chybějící reprodukce perlorodky říční se zdá být ovlivněna její vlastní zranitelností zákalem a sedimentací spíš než reakcí hostitele na stejnou disturbanci. Výsledky této studie naznačují, že ochranáři mohou být schopní odhadnout životaschopnost populací perlorodky prostřednictvím zjištění míry zákalu. Obnovní aktivity zacílené na zlepšení prostředí pro perlorodku by měly spočívat ve snížení vstupu jemného sedimentu do toků.