Celoroční pastva jako alternativní způsob managementu luk v Krkonošském národním parku

Socioekonomické změny, k nimž došlo po r. 1989, vedly v Krkonoších k razantnímu úbytku pasoucího se dobytka. Velké plochy luk a pastvin tak zůstaly ponechány bez jakýchkoliv zásahů. Často se jednalo o louky s výskytem vzácných a endemických druhů rostlin. Takové louky jsou ohroženy poklesem druhové diverzity, rozšiřováním rostlin s vyšším vzrůstem a zarůstáním křovinami a stromy. Tradiční management horských trojštětových luk (Polygono-Trisetion), uplatňovaný v Krkonoších ca. od poloviny 20. století, zahrnuje kosení 1-2x ročně, následované spásáním otavy po zbytek vegetační sezóny. V mnoha případech však již tento způsob managementu nelze využívat, neboť je málo výnosný a neefektivní. Vzhledem k tomu, že pokles druhové diverzity krkonošských luk, způsobený jejich zarůstáním, je v rozporu s ochranářským posláním Krkonošského národního parku, bylo potřeba nalézt ekonomicky výhodnou alternativu k výše popsanému tradičnímu způsobu managementu, která by umožnila zamezit jejich degradaci. Jednou z možností je extenzivní celoroční pastva, která však nemá v Krkonoších velkou tradici. Cílem této studie tedy bylo otestovat vliv celoročního pasení na druhové složení krkonošských luk a vyhodnotit jeho využitelnost pro jejich management.
Experiment proběhl v r. 2000 nedaleko obce Rýchory na vybrané horské pastvině v nadmořské výšce 970 m n.m. V přechozích letech byla pastvina 1x ročně kosena. Pro spásání byly využity 3 krávy s telaty a jeden býk plemene skotský náhorní skot (toto plemeno bylo zvoleno s ohledem na jeho odolnost vůči místním klimatickým podmínkám). Na loukách byli přítomni celoročně, v zimě byli doplňkově dokrmování senem. Část experimentálních ploch byla skotu přístupná po celý rok, část ploch byla pro skot uzavřena od jarního tání sněhu do poloviny června z důvodu potřeby získání údajů o stavu vegetace před zahájením pasení. Experimentální plochy měly rozlohu 5x5 m a byly vybrány náhodně. Způsoby ošetřování ploch byly následující: a) žádný management, b) kosení jednou ročně, c) extenzivní pasení skotským náhorním skotem bez jakéhokoliv dalšího managementu. Na rozdílně ošetřovaných plochách pak byl sledován výskyt a pokryvnost rostlinných druhů.
Výsledky byly následující: rozvoj vegetace na kosených plochách a pasených plochách se významně nelišil, zatímco vegetace na neošetřovaných plochách byla výrazně odlišná – obsahovala rostlinné druhy vyššího vzrůstu, dokládající probíhající proces degradace neudržovaných luk. Pokryvnost se zvýšila konkrétně u těchto druhů: psárka luční (Alopecurus pratensis), srha laločnatá (Dactylis glomerata), kakost lesní (Geranium sylvaticum), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), hrachor luční (Lathyrus pratensis), starček Fuchsův (Senecio ovatus), kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. Lobelianum) a rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys). Z výše uvedeného vyplývá, že pasení, i když není příliš intenzivní, může nahradit kosení, aniž by v horizontu následujících tří let došlo k zásadním změnám vegetace. Na druhou stranu zde existuje riziko postupných změn v druhovém složení vegetace vlivem dlouhodobého pasení. Experiment dále prokázal relativně vysokou citlivost na ukončení managementových aktivit, které omezovaly růst vysoké vegetace a dominantních druhů citlivých na světlo. Tak např. třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum) se na těchto plochách objevila již druhým rokem po ukončení jejich managementu a rozšířil se zde i hrachor luční (Lathyrus pratensis), k čemuž jistě přispěla jeho schopnost vegetativního rozmnožování; tento druh je však významný z jiného důvodu - díky fixaci dusíku je schopen měnit obsah živin v půdě a připravit ji tak pro rozšíření dominantnějších druhů s vyšší konkurenceschopností, jako je např. šťovík kyselý (Rumex acetosa) nebo srha laločnatá (Dactylis glomerata).
Výsledky studie naznačují, že celoroční extenzivní pasení je vhodnou prevencí proti rozšíření rostlinných druhů s vyšším vzrůstem, které neudržované trávníky často rychle osidlují. Je navíc výhodné i ekonomicky. Pokud jde o obavy z nadměrné zátěže, způsobené intenzivním sešlapem či dobytčí močí a exkrementy, tyto vlivy byly zaznamenány pouze v místech napájení a krmení dobytka a obecně tedy neznamenají překážku pro zavedení celoročního pasení v náročnějších klimatických podmínkách. Sněhová pokrývka a zmrzlá svrchní vrstva půdy pravděpodobně chrání trávník před destrukcí. Z tohoto hlediska se zdá, že celoroční pasení s využitím několikahlavých stád dobytka je přijatelným způsobem managementu v chráněných horských oblastech.