Biotop a živné rostliny ohniváčka černočárného

U některých druhů motýlů dochází k využívání různých živných rostlin v různých částech jejich areálu. Podrobná znalost výběru živné rostliny je zásadní pro úspěšnou ochranu druhu. Ohniváček černočárný je v západní Evropě ochranářsky významným druhem s vysokou prioritou ochrany. Ve střední Evropě naopak dochází k jeho expanzi, zvyšování početnosti a šíření na severovýchod. Vypadá to, že druh je omezen ve výběru živných rostlin v západní části svého areálu, zatímco ve východní části areálu využívá širší spektrum živných rostlin. V této studii autoři sledovali nakladená vajíčka ohniváčka černočárného v městském prostředí ve Vídni.
Snůšky byly nalezeny na všech 23 sledovaných lokalitách. Lokality na okraji Vídeňského lesa obsahovaly nejméně vajíček ohniváčka, nejvíce vajíček bylo nalezeno v zastavěné oblasti, dále pak v oblasti s řídkou městskou zástavbou. Během první generace bylo nalezeno 698 vajíček na 386 živných rostlinách (šťovíky), během druhé generace 1759 vajíček na 364 živných rostlinách. Počet dospělých jedinců byl překvapivě nízký: dva samci během první generace a tři samci a tři samice během druhé generace. Počet vajíček klesal s rostoucím zastoupením sečených ploch. Bylo zaznamenáno šest druhů šťovíků jako živných rostlin ohniváčka: šťovík úzkolistý a šťovík zahradní byly u tohoto druhu zjištěny poprvé coby živné rostliny. Šťovík kadeřavý byl nejčastěji využívanou živnou rostlinou (88% všech vajíček). Nejvyšší průměrný počet nakladených vajíček na rostlinu byl ale zaznamenán u šťovíku koňského, který se v oblasti vyskytuje vzácně. Š. koňský je preferovanou živnou rostlinou ohniváčka v severozápadní části jeho areálu. Dalšími zjištěnými druhy byly šťovík tupolistý a š.krvavý. U nejčastějšího druhu, šťovíku kadeřavého, vzrůstal počet nakladených vajíček s výškou rostliny a jejím osluněním. Poškození listů herbivory a houbami nemělo na hustotu vajíček vliv. Významně více vajíček bylo nakladeno v druhé generaci. Zůstává otázkou, proč není šťovík kadeřavý více využíván ohniváčkem též v severozápadní části jeho areálu, kde je rovněž běžným druhem. Ve sledované oblasti se šťovík kadeřavý vyskytuje na sušších a více osluněných místech, než rovněž hojný š. tupolistý. Preference šťovíku kadeřavého je proto patrně způsobena vhodnějšími mikroklimatickými podmínkami. Na teplejších mikrostanovištích dochází k rychlejšímu vývoji housenek.
Na živných rostlinách byla vajíčka rozmístěna velmi nerovnoměrně, což značí, že kladoucí samice si specificky vybíraly pouze určité rostliny. Počet vajíček na některých rostlinách značí, že zde muselo docházet k opakovanému kladení. Negativní vliv na výskyt vajíček byl zjištěn u sečení. Škodlivý vliv příliš intenzivní seče byl zaznamenán i u jiných studií. Vyšší intenzita sečení u luk navazujících na Vídeňský les patrně způsobila nižší hustotu vajíček.
Ze studie vyplývá, že pátrání po vývojových stadiích ohniváčka černočárného je úspěšnou metodou pro zjištění biotopu s rozmnožujícím se motýlem a je o mnoho účinnější než sledování dospělců. Péče o reprodukční lokality by měla být zaměřena na zachování otevřených stanovišť s výskytem živných rostlin. Suchá lada a neplodné půdy mohou být důležitým biotopem. Vysoká disperzní schopnost umožňuje ohniváčkovi osídlit i izolované plochy ve středu města. Jedním z důležitých aspektů ochrany přírody ve městech je proto poskytnout prostor pro spontánní sukcesi na ladech a úhorech. Tyto plochy jsou důležité i pro zachování dalších druhů bezobratlých. Pravidelné intenzivní sečení je jednou z největších hrozeb pro populace ohniváčka černočárného. Autoři proto doporučují méně intenzivní sečení jednou za dva roky.