Biologická integrita aneb dlouho popíraný aspekt hospodaření s vodními zdroji
Autor představuje metodiku IBI (Index of Biological Integrity), která vychází jak z rozsáhlého monitoringu kvality vody, tak rozboru skladby vodních (rybích) společenstev jako nástroje ke stanovení mnohorozměrné celistvosti ekosystému tekoucích vod.
Komplexní IBI současně zachycuje dostupnost potravy (energie) v habitatu, odráží kvalitu vody, strukturu habitatu, biotické interakce a průtokový režim.
S tím jak roste vliv technologií na lidskou populaci, zvyšuje se i její celkový dopad na vodní toky, a není snadné popsat ho „jen“ z hlediska pohledu chemie a znečištění. Vliv má A) produkce domácích odpadních vod, B) zemědělská eroze pozměňující břehy a krajinu, působení lesnictví či urbanizace krajiny, C) proměna charakteru vodních toků jejich napřímením, meliorací, zkanalizováním, průtokem přes nádrže, zazeměním mokřin, D) úplná proměna či časové pozměnění průtoků vodních toků, E) přetěžení zdrojů s původem v říčních tocích, F) eutrofizace a chemické znečištění z bodových i plošných zdrojů.
Z definice popisují biologickou integritu jako „schopnost podpořit a udržet vyvážená, propojená a celistvá společenstva organismů, zachovat jejich diverzitu a funkční organizaci ve stavu srovnatelném s ostatními přírodními habitaty v regionu“.
Autor dále předkládá srovnání nákladů analýz vzorků (odebíraných za účelem stanovení kvality vody či vodního zdroje) ve srovnání s metrikou a vyčíslením přístupu vycházejícím z druhové bohatosti.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.