Běžnost a ekologie, větší mozky nepredikují přesun ptačích druhů do měst

Autoři předkládají svou studií reakci na zdůvodnění, proč se některé ptačí druhy postupně urbanizují. Navzdory teorii, že při tom může sehrávat roli velikost ptačího mozku (predikující schopnost adaptovat se na podmínky nového prostředí) soudí, že se jedná spíše o důsledek kolonizačního tlaku z přilehlých lokalit.
Druhové složení městských ptačích společenstev je primárně předurčeno tím, jak často se tyto druhy vyskytují v městu přilehlých lokalitách, a také ekologickými rysy (nároky na potravní habitat, hnízdní příležitosti, atd.), zatímco relativní proporce ptačího mozku nemá žádný prokazatelný efekt.

Využitelné výstupy:

Počet stanovených druhů v městě (Oslo) a příměstských rurálních lokalitách byl 90. Ptačí druhy zaznamenané během městského sčítání (N=60) se objevovaly v průměru 34,7x na 93 městských sledovaných lokalitách (rozsah 1-93, 53 druhů se objevilo více než na 1 místě).
Druhy zaznamenávané v okolí Osla (N=89) se objevovaly v průměru 61,4x na 176 sledovaných lokalitách (v rozsahu 3-175).
Autoři zjistili, že frekvence výskytu ptáků na přilehlých lokalitách a hnízdních lokacích prokazatelně predikuje přítomnost ptáků ve městech. Konkrétněji: frekvence výskytu v okolních lokalitách silně a pozitivně predikuje městský výskyt (částečné r = 0,81).
V kontrastu s tímto zjištěním nebyla migrace prokazatelným prediktorem běžnosti městských druhů.
Nebyl prokázán efekt velikosti mozku (respektive velikosti těla, velikosti mozku, hmotnosti mozku a relativní hmotnosti mozku v poměru k hmotnosti těla) kdekoliv, kde byl „mozek“ brán za cílovou proměnnou.
Obecně byly podobné výsledky potvrzeny i ze sledování druhové hustoty a složení ptáků v okolí dalších šesti velkých evropských měst (Livorno, Pisa, Angers, Rennes, Madrid, Heinola).

Grafické přílohy: