Aplikace síťové metody na EIA

Proces EIA mají snahu aplikovat i v zemích, kde bychom to zcela neočekávali, jako v případě této studie, která posuzovala dvě varianty výstavby silnic přes chráněnou rezervaci Ardžan-Parišan v Iránu. Nové silniční spojení zde bylo nutno postavit s ohledem na zlepšení životních podmínek místního obyvatelstva a snížení mortality v regionu. Ve hře byla přitom varianta rozšíření původní cesty a postavení nové.
Pro posouzení vlivu obou variant, které se lišily ještě dalšími parametry (např. počet tunelů) se autoři rozhodli použít síťovou metodu, kterou zavedl Sorensen. V této metodě se vytvářejí diagramy, kde jsou jednotlivé aspekty pospojovány na základě vzájemných vztahů. Tento holistický přístup může být sice časově náročnější, nicméně umožňuje nám vidět pozitivní i negativní dopady každého návrhu. To pomůže odhalit, jak změna jednoho faktoru může řetězovou reakcí ovlivnit další. Příliš komplexním diagramům se pak dá napomoci zvýrazněním. Další nevýhodou je, že tato metoda neumožňuje jednotlivé dopady kvantifikovat. Správné pochopení komplexnosti celé problematiky vztahů však potom může vést k informovanému rozhodnutí autorit.
V této studii se nepovedlo autority přesvědčit pro méně zatěžující variantu (ve hře byly i parametry jako zaměstnanost v regionu) a tak budou autoři na základě výsledků svých měření usilovat o zavedení opatření, která dopad dopravy alespoň částečně zmírní, zejména pokud jde o (v prvním roce provozu prokázaný) nadlimitní nárůst hluku. Rádi by prosadili např. výsadbou stromů, budování protihlukových bariér atp. a to i ohledem na to, že nová cesta zasahuje do prostředí druhů jako je medvěd hnědý, koza bezoárová, džerjan, promyka mungo, varan pustinný, berneška rudokrká a jeřáb popelavý.