Ztráta stanovišť, ke které došlo za posledních šest desetiletí, urychluje regionální a lokální ztrátu biodiverzity prostřednictvím změny krajinného propojení

Verze PDF

Ztráta stanovišť v dané oblasti má za důsledek ztrátu druhů. Není však zcela jasné, co se stane s biodiverzitou na stanovištích, která nadále existují. Někteří tvrdí, že hlavní vliv ztráty stanoviště na biodiverzitu je způsoben snížením celkového počtu stanovišť, zatímco jiní argumentují, že fragmentace vede ke snížení počtu druhů na dané lokalitě z důvodu změny prostorového propojení existujících stanovišť (Fahrig, 2013, 2017; Haddad et al., 2015; Hanski, 2015). Navzdory testovatelným predikcím jsou důkazy o vlivu ztráty stanoviště a fragmentace na lokální biodiverzitu smíšené a sporné (Haddad et al. 2015; Fahrig 2017, 2018; Fletcher et al. 2018). Většina studií navíc využívá pro odvození vlivu ztráty stanoviště prostorové srovnání mezi počtem druhů v nedotčených stanovištích s počtem druhů ve stanovištích fragmentovaných.

V této práci byl použit unikátní soubor dat o druzích bezobratlých živočichů vyskytujících se v dočasných slanovodních rybnících na území východního Rakouska, kteří byli za poslední století vystaveni velké stanovištní ztrátě způsobené rozvojem zemědělství (Boros et al., 2013). Rybníky a mokřady jsou obecně citlivé na využívání půdy a změnu klimatu, což má za následek dramatické ztráty v jejich počtu na celém světě (Honegger, 1981; Heath & Whitehead, 1992; Wood et al., 2003; Curado et al., 2011; Davidson, 2014). Prostřednictvím porovnání počtu druhů v regionálním a lokálním měřítku během více než půl století stanovištních ztrát bylo možné vyhodnotit, jak ztráta stanoviště a následná ztráta prostorového propojení spolu se změnou kvality stanoviště ovlivňuje biodiverzitu těchto unikátních ekosystémů. Taktéž byla zjišťována příčina ztráty stanoviště, tedy zda k ní došlo jen kvůli ztrátě stanoviště jako takového, nebo i kvůli jeho zvýšené fragmentaci. Dále byla zkoumána relativní role různých činitelů ve vysvětlování regionální a lokální ztráty druhů, a to porovnáním vlastností druhů, které v daném regionu již vyhynuly (obsazenost stanoviště, stanovištní preference, tělesná velikost), stejně tak i změny v charakteristikách zbývajících stanovišť (změna kvality stanoviště, oblasti nebo prostorového propojení).

Využitelné výstupy: 

Výsledky této studie poskytují jasné důkazy o tom, že ztráta stanoviště vede ke ztátě druhů jak v regionálním, tak i v lokálním měřítku, což ukazuje na jasné narušení prostorových procesů (prostorového propojení) udržujících lokální diverzitu. Ztráta stanoviště se tedy promítá do úbytku druhů, a to i v rámci stanovišť nenarušených. Zejména v souvislosti s vodními stanovišti, u nichž dochází k prostorové fragmentaci a jejichž počet se stále snižuje z důvodu neustálých změn ve využívání půdy (Davis & Froend, 1999; Johnston, 2013; Davidson, 2014), je tento výsledek podstatný pro predikci toho, jak a proč dochází ke změně biodiverzity a jak se tyto změny budou vyvíjet do budoucna.

Zdroj: 
Horvath Z., Ptacnik R., Vad C. F., Chase J. M. (2019) Habitat loss over six decades accelerates regional and local biodiversity loss via changing landscape connectance. Ecology Letters, (2019) 22: 1019–1027 pp.
Zadal: 
Překlad Adéla Boušková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.