Výkon práva myslivosti a rybářství ve zvláště chráněných územích a na území EVL a ptačích oblastí

Verze PDF

Vztahy mezi ochranou přírody a myslivostí, resp. mezi ochránci přírody a myslivci, jsou dlouhodobě často vnímány jako konfliktní, ačkoli myslivost a ochranu přírody by měly spojovat některé společné cíle, jako například ochrana rozmanitosti krajiny s významným podílem přirozených nebo přírodě blízkých ekosystémů, ochrana krajiny před fragmentací či ochrana druhové rozmanitosti.  Cílem tohoto článku je pojednat o vazbách mezi právní úpravou myslivosti a ochranou zvláště chráněných území a evropsky významných lokalit a ptačích oblastí. Zákon o ochraně přírody a krajiny upravuje regulaci výkonu práva rybářství takřka shodně s výkonem práva myslivosti, proto se tento právní názor rovněž bude zabývat i otázkou výkonu práva rybářství ve zvláště chráněných územích a územích soustavy NATURA 2000.

Výkon rybářského práva a myslivosti
Výkonem rybářského práva se podle zákona č. 99/2004 Sb. o rybářství rozumí činnost v rybářském revíru povolená orgánem státní správy rybářství fyzické nebo právnické osobě, spočívající v plánovitém chovu, ochraně, lovu a přisvojování si ryb, případně jiných vodních organizmů, jakož i v užívání pobřežních pozemků v nezbytném rozsahu. Rybářský revír vyhlašuje svým rozhodnutím rybářský orgán na vodním toku, případně na rybnících a uzavřené vodě. Výkon rybářského práva povoluje příslušný rybářský orgán na dobu 10 let osobě, která splňuje podmínky pro řádný výkon rybářského práva. Výkon rybářského práva nelze zaměňovat s rybnikařením, k němuž je oprávněn vlastník rybníka či rybochovného zařízení, případně nájemce, který uzavřel nájemní smlouvu za účelem rybnikaření.
Právo myslivosti je definováno zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti jako souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou zvěř, její vývojová stádia a shozy paroží a právo užívat k tomu v nezbytné míře honební pozemky.
Pro vyjasnění vztahu mezi výkonem práva myslivosti (a taktéž rybářského práva) a ochranou přírody a krajiny je třeba nejprve říci, že výkon těchto práv a užívání honitby (rybářského revíru) nelze považovat za hospodaření na pozemcích či za hospodářské využívání území, jak o něm hovoří ZOPK. Smlouva o nájmu honitby je zvláštní smlouvou odlišnou od nájmu (pachtu) pozemku, která nijak nesměřuje k obhospodařování honebních pozemků.Tuto skutečnost je třeba zdůraznit, protože čas od času jsme svědky toho, že výkon myslivosti je považován za součást lesního hospodaření (zejména u režijních honiteb). Protože výkon myslivosti či rybářství není součástí zemědělského a lesního hospodaření, uplatní se pro vstupy osob a vjezdy motorových vozidel pro výkon činností při myslivosti a rybářství zákazy obsažené v § 16 odst. 1 písm. d), 26 odst. 1 písm. c), 29 písm. d) ZOPK.
ZOPK počítá s tím, že výkon myslivosti i rybářství mohou za určitých okolností negativně ovlivňovat dochovaný stav přírody, a proto obsahuje možnost tyto činnosti v různém rozsahu regulovat, případně některé činnosti (např. intenzivní chovy zvěře) přímo v základních ochranných podmínkách zvláště chráněných území přímo zakazuje. 

Národní parky a CHKO
Pro území národních parků, která jsou jedinečná v národním a mezinárodním měřítku, platí možnost omezení či úplného vyloučení výkonu práva myslivosti a výkonu práva rybářství, a to na celém území či na části území. O vyloučení či omezení výkonu práva myslivosti či rybářství v částech národního parku, případně na celém území, rozhoduje správa národního parku podle § 21 ZOPK ve správním řízení. Cílem je vyloučit v částech národního parku lidské zásahy a umožnit ponechání těchto částí samovolnému vývoji s uplatněním přírodních procesů. Vzhledem k nedostatečné početnosti či úplné nepřítomnosti vrcholových predátorů a s ohledem na to, že současné stavy spárkaté a zejména černé zvěře výrazně převyšují stavy přirozené, bude obvykle třeba i nadále regulovat početní stavy této zvěře, a proto výkon práva myslivosti na území národního parku i v jeho částech bude spíše omezen nežli zcela vyloučen, neboť i nadále bude potřebné zvěř lovit. 
Pro území CHKO zákon neobsahuje ustanovení, kterým by bylo možno bezprostředně přímo regulovat výkon práva myslivosti a rybářství.
Pro oba typy velkoplošných zvláště chráněných území zákon stanoví omezení některých činností v rámci výkonu práva myslivosti a rybářství, a to ve formě zákazů činností vyjmenovaných v základních ochranných podmínkách. V obou velkoplošných zvláště chráněných územích platí zákaz povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů živočichů; ten se v plném rozsahu vztahuje jak na zarybňování prováděné uživateli rybářských revírů, tak i na zavádění nepůvodních druhů zvěře do honiteb. Zákon o rybářství obsahuje v § 2 písm. s) definici nepůvodních ryb a nepůvodních vodních organizmů 2. Tato definice, která otázku nepůvodních druhů značně zužuje, je stanovena – jak sám zákon o rybářství uvádí – pouze pro účely tohoto zákona, kdežto úpravu obsaženou v § 5 odst. 4 ZOPK vázající záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů do krajiny na povolení orgánu ochrany přírody a dále úpravu v ustanoveních ZOPK, kterými je toto záměrné rozšiřování nepůvodních druhů ve zvláště chráněných územích zakázáno (§ 16 odst. 1 písm. h), § 26 odst. 1 písm. d), § 29 písm. e) a § 34 odst. 1 písm. d)), je třeba považovat za obecně závaznou pro veškerou činnost člověka v krajině, rybářství z toho nevyjímaje3.  
V praxi také byla v minulosti opakovaně řešen otázka, zda lze pod tento zákonný zákaz podřadit zavedení chovu nepůvodních druhů zvěře v oboře. Podle názoru, který před lety zaujal legislativní odbor MŽP, nejde o rozšiřování nepůvodních druhů živočichů do krajiny, neboť tato nepůvodní zvěř je chována v ohrazeném prostoru, ze kterého se nemůže volně šířit. Podle opačného názoru, který zastává i autorka tohoto právního názoru, je třeba oboru považovat za část krajiny, jak je definována v § 3 odst. 1) písm. m) ZOPK, byť je tato část krajiny oplocená. Obora je honitbou o rozloze nejméně 50 ha (v praxi zpravidla o výměře několika stovek hektarů), ve které jsou z hlediska myslivosti vhodné podmínky pro intenzivní chov jednoho, event. i více druhů zvěře. Samotné zavedení chovu nepůvodní zvěře (pokud se před zřízením obory tento druh v krajině nevyskytoval), i když je omezen na oplocenou část krajiny, je záměrným rozšiřováním nepůvodních druhů živočichů. 
Pro národní parky na celém území a pro CHKO na území první a druhé zóny pak platí zákaz zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy a bažantnice. Pro oba typy velkoplošných zvláště chráněných území také ZOPK stanoví zákaz používání otrávených návnad při výkonu práva myslivosti. Ustanovení se jeví nyní jako nadbytečné, neboť ve výčtu zakázaných způsobů lovu obsažených v § 45 zákona o myslivosti je uveden zákaz lovit zvěř způsobem, jímž se zbytečně trýzní, trávit zvěř jedem nebo ji usmrcovat plynem.
Národní přírodní rezervace
Veškerá činnost v národních přírodních rezervacích, jakožto v územích významných a jedinečných v národním či mezinárodním hledisku, má být podřízena uchování či zlepšení stavu přírodního prostředí (§ 28 odst. 2 ZOPK). Cílem ochrany by mělo být ponechání ekosystémů samovolnému vývoji a umožnění uplatnění přírodních procesů. Proto zákon stanoví, že výkon rybářského a mysliveckého práva je možný pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody (§ 30 ZOPK). Primárně je tedy tato lidská činnost v NPR vyloučena, pokud k ní orgán ochrany přírody nedá souhlas, a to ve formě správního rozhodnutí. Poněkud nelogicky a nekoncepčně novelizace ZOPK provedená k 1. 1. 20154  v kompetenčních ustanoveních (§ 78 odst. 3 písm. i) stanoví, že souhlas k výkonu rybářského a mysliveckého práva je udělován na žádost nebo z vlastního podnětu. V tomto případě uživatel honitby či uživatel rybářského revíru k výkonu svých hmotněprávních oprávnění potřebuje souhlas orgánu ochrany přírody, který by měl logicky být udělen ve správním řízení zahájeném na žádost toho, kdo chce činnost vykonávat. Nejeví se jako vhodné, když zákonodárce kombinuje oba způsoby zahájení správního řízení pro tutéž věc.
Právo myslivosti i právo rybářství zahrnuje celý souhrn činností a to by měl mít orgán ochrany přírody při rozhodování na zřeteli. Při rozhodování o udělení souhlasu podle § 30 ZOPK musí orgán ochrany přírody vycházet ze specifických přírodních podmínek konkrétní NPR. Při současných vysokých stavech spárkaté zvěře a obzvláště zvěře černé a při nedostatku přirozených predátorů bude zřejmě na místě souhlas k výkonu práva myslivosti udělit, neboť i na těchto územích je nutné zvěř lovit a ulovenou si přivlastňovat. Souhlas bude zpravidla stanoven s omezujícími podmínkami, které budou omezovat či vylučovat některé činnosti z výkonu myslivosti. Zpravidla budou stanoveny podmínky směřující k tomu, aby bylo omezeno koncentrování zvěře na území NPR. To znamená například neprovádět na území NPR přikrmování zvěře a neumisťovat zde krmelce, zásypy a slaniska (lízy). Také zakládání políček pro zvěř by bylo s principy ochrany NPR neslučitelné. V souhlasu orgánu ochrany přírody podle § 30 ZOPK vázaném na stanovené podmínky může také být omezen některý způsob provádění lovu (naháňka, nadháňka a nátlačka) tak, aby byl vyloučen pohyb většího počtu osob na území NPR. Stejně individuálně posoudí orgán ochrany přírody souhrn činností spadajících do výkonu práva rybářství. 
Pro národní přírodní rezervace je dále stanoven v základních ochranných podmínkách zákaz zavádět intenzivní chovy zvěře, např. obory, farmové chovy a bažantnice a dále zákaz používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti. K obsahu těchto zákazů platí to, co bylo uvedeno výše ohledně národních parků a CHKO.

Přírodní rezervace
Na území přírodních rezervací zákon v § 34 odst. 2 stanoví možnost výkon práva myslivosti a rybářství omezit, pokud tento výkon je v rozporu s podmínkami ochrany území přírodní rezervace. Je na místě zdůraznit, že orgán ochrany přírody může výkon práva myslivosti či rybářství pouze omezit, a to stanovením podmínek pro tuto činnost, nemůže však výkon práva myslivosti či rybářství na území PR zcela vyloučit. Dále je třeba mít na zřeteli, že pokud chce orgán ochrany přírody k této regulaci přistoupit, tak musí prokázat, že výkon těchto práv je v rozporu s podmínkami ochrany území rezervace. K omezení výkonu práva myslivosti či rybářství může dojít jak ve zřizovacím předpisu, kterým se území vyhlašuje, tak i následně ve formě individuálního správního aktu po provedeném správním řízení zahájeném z moci úřední.
Pro národní přírodní rezervace a přírodní rezervace platí zákaz povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů živočichů. Tento zákaz se uplatní jak pro zavádění geograficky nepůvodních druhů zvěře, tak i pro zarybňování vodních toků a jiných částí rybářského revíru nepůvodními druhy ryb.

Národní přírodní památky a přírodní památky
Národní přírodní památky (§ 35) a přírodní památky (§ 36) mají shodně stanovenou obecně formulovanou základní ochranou podmínku, a to zákaz změny či poškozování památek a zákaz hospodářského využívání, pokud by tím hrozilo jejich poškození. Při posuzování toho, zda výkon myslivosti či rybářství nevede ke změnám či poškození území památek, je třeba vždy vycházet ze základního předmětu ochrany konkrétního zvláště chráněného území. Pokud by k takovým změnám v rozporu s předměty a cíli ochrany při výkonu myslivosti či rybářství docházelo, je třeba činnost vyhodnotit jako zákonem zakázanou. Pokud by teprve hrozila reálná možnost nežádoucí změny či poškození území, je na místě, aby orgán ochrany přírody věc řešil preventivním omezením či zákazem činnosti podle § 66 ZOPK.

Vstupy a vjezdy při výkonu práva myslivosti a rybářství
Kromě výše uvedených činností, které jsou v základních ochranných podmínkách jednotlivých zvláště chráněných území zakázané a které se bezprostředně vztahují k právu myslivosti či rybářství, je třeba zmínit to, že zákon zakazuje i některé činnosti, které osoby realizující právo myslivosti a rybářství v určitém rozsahu při této činnosti potřebují konat. Na celém území národních parků a CHKO je zakázáno vjíždět motorovými vozidly mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody. Stejný zákaz vjíždět motorovými vozidly platí i v NPR. Tyto zákazy se neuplatní pro vozidla při zemědělském a lesním hospodaření. Jak bylo konstatováno v úvodu, výkon myslivosti i výkon rybářského práva nelze považovat za obhospodařování pozemků a tedy se zákonný zákaz v plném rozsahu uplatní i vůči osobám, které myslivost a rybářství vykonávají. Pokud tyto osoby do území vjíždět nutně potřebují, např. pro zavážení krmiva a pro odvoz ulovené zvěře, pak musí požádat orgán ochrany přírody o povolení výjimky z tohoto zákazu podle § 43 odst. 3 ZOPK. Obdobně to platí při výkonu práva myslivosti a rybářství se vstupy na území NPR mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody. Otázky vstupu a vjezdu na území NPR nelze vyřešit v rámci řízení o udělení souhlasu k výkonu práva myslivosti a rybářství podle § 30 ZOPK.
Bližší ochranné podmínky
Ve všech případech, kde se jeví zákonná regulace jako nedostatečná, je namístě uvážit při vyhlašování (či tzv. přehlašování) zvláště chráněných území, zda některé konkrétní činnosti náležející do souhrnu činností při výkonu myslivosti či rybářství nevázat v bližších ochranných podmínkách na předchozí souhlas orgánu přírody. Tento postup lze zejména doporučit pro národní přírodní památky a přírodní památky, které společně mají jen obecnou základní ochrannou podmínku zakazující změny a poškozování. Je také důležité upozornit na to, že stavby pro výkon práva myslivosti do 30 m2 zastavěné plochy a do 5 metrů výšky a bez podsklepení nevyžadují podle stavebního zákona  ani územní rozhodnutí ani území souhlas a dále nevyžadují ani stavební povolení ani ohlášení stavby. Regulace stavební činnosti obsažená v ZOPK (zákazy nových staveb v 1. zóně národního parku a CHKO a na území přírodní rezervace a všech staveb na území NPR) je však směřována tak, že je zakázáno stavby umisťovat a povolovat. Při gramatickém výkladu těchto ustanovení ZOPK pak musíme dojít k závěru, že zákaz je vlastně adresován stavebním úřadům a zákon tak nezakazuje stavby, které se neumisťují ani nepovolují. Proto lze doporučit, aby výstavba mysliveckých zařízení byla v bližších ochranných podmínkách zvláště chráněných území vázána na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody.

Evropsky významné lokality a ptačí oblasti
Zákon v ustanoveních o ochraně území NATURA 2000 neobsahuje žádnou výslovnou úpravu ve vztahu k výkonu práva myslivosti a rybářství. Evropsky významné lokality (jejichž zařazení do evropského seznamu bylo vyhlášeno nařízením vlády) mají obecnou ochrannou podmínku zakazující poškozování a ničení  (§ 45c odst. 2) ZOPK). Pokud je jejich ochrana zajištěna vyhlášením zvláště chráněného území (případně k němu dojde v budoucnu), uplatní se k ochraně integrity a k ochraně předmětů ochrany EVL ochranné podmínky zvláště chráněného území, včetně případné regulace činností spojených s myslivostí a rybářstvím.
V nařízeních vlády, jimiž jsou vyhlašovány ptačí oblasti, lze vymezit činnosti, ke kterým je třeba souhlas orgánu ochrany přírody (§ 45e ZOPK). Jednotlivé ptačí oblasti mají tato omezení stanovena podle charakteru území a zejména podle požadavku jednotlivých druhů ptáků na jejich ochranu. V některých ptačích oblastech pak mezi výčtem činností, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody, nalezneme i činnosti spojené s výkonem práva myslivosti. Jde zejména o omezení výstavby nových mysliveckých zařízení v blízkosti místa hnízdění ptáků, kteří jsou předmětem ochrany těchto ptačích oblastí, regulace vypouštění uměle odchovaných kachen a stanovení nezbytného souhlasu k zavádění intenzivního chovu zvěře.
Pokud se týká zavádění intenzivních chovů zvěře, pak je zřejmé, že by tento záměr podléhal hodnocení důsledku záměru na EVL a ptačí oblasti (§ 45h a § 45i ZOPK).  
Pro vyhodnocení stavu EVL a PO a identifikaci aktuálních i potenciálně ohrožujících faktorů slouží souhrny doporučených opatření. Z nich mohou event. vyplynout jako ohrožující i některé další činnosti vykonávané při myslivosti a rybářství.

Právní předpisy: (v platném a účinném znění)
Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny
Zákon č. 99/2004 Sb. o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství)
Zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti
Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
Nařízení vlády č. 598/2004 Sb., 600/2004 Sb., 607/2004 Sb., 682/2004 Sb., 406/2009 Sb., jimiž jsou vyhlašovány ptačí oblasti
Literatura
MIKO, Ladislav; BOROVIČKOVÁ, Hana. (ed.) Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2007. 607 s. ISBN 978-80-7179-585-8.
HAVELKOVÁ, Svatava; ŠEDINA, Petr.  Právo myslivosti a rybářství ve zvláště chráněných územích. Ochrana přírody 5/2013, 15 – 16

KNIŽÁTKOVÁ, Eva; LACINA, David. Souhrny doporučených opatření pro ptačí oblasti, Ochrana přírody 5/2010, str. 12 - 14

POKORNÁ, Lucie. Nepůvodní druhy ryb ve světle zákona o ochraně přírody a krajiny. Ochrana přírody 1/2011, str. 12 - 13

Autor: Mgr. Svatava Havelková
Oponent: JUDr. Lucie Procházková, PhD.


1 Podrobněji: HAVELKOVÁ S., ŠEDINA P.:  Právo myslivosti a rybářství ve zvláště chráněných územích. Ochrana přírody 5/2013, str. 15 - 16

2 Nepůvodní rybou a nepůvodním vodním organizmem je geograficky nepůvodní nebo geneticky nevhodná anebo neprověřená populace ryb a vodních organizmů, vyskytující se na území jednotlivého rybářského revíru v České republice méně než 3 po sobě následující generační populace.

3 Podrobněji: POKORNÁ L.: Nepůvodní druhy ryb ve světla zákona o ochraně přírody a krajiny. Ochrana přírody 1/2011, str. 12 - 13

4 Zákon č. 250/2014 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě

5 § 79 odst. 2 písm. l) a § 103 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu

EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.