Vliv způsobu využívání krajiny na distribuci luňáka červeného - modelová studie

Verze PDF

Ve střední Evropě žije převážná část celosvětové populace luňáka červeného (více než 50% hnízdících párů). Tato skutečnost s sebou přináší nutnost účinných ochranářských opatření, která umožní zachování dostatečné abundance tohoto druhu. Jejich základem je detailní popsání ekologických nároků těchto dravců a ohodnocení vlivu možných faktorů limitujících jejich výskyt.
 
Luňák červený (Milvus milvus) je endemickým druhem západního Palearktu a vyskytuje se hlavně v temperátních oblastech a západním Mediteránu. Preferuje strukturovanou krajinu se zastoupením lesů a luk. Právě tento typ prostředí je nezbytný k efektivnímu obstarávání potravy a udržování reprodukční úspěšnosti. Autoři představované studie se zaměřili na ohodnocení vlivu způsobu využívání krajiny na prostorovou distribuci těchto dravců a distribuci jejich hnízdišť v Německu.
 
K tomuto účelu byl využit distribuční model zahrnující klimatická a topografická data a také data týkající se využívaní krajiny. Hlavními otázkami bylo - (i) zda rozložení areálů vhodných k rozmnožování odpovídá způsobům využívání krajiny, (ii) které faktory využívání předurčují vhodnost habitatu a (iii) zda-li jádro výskytu luňáka červeného odpovídá lokálnímu způsobu využití krajiny.

Využitelné výstupy: 

Model odhalil těsný vztah mezi distribucí luňáka červeného a způsoby využívání krajiny.  Luňák preferuje krajinu s osamocenými stromy, stromořadími nebo řídkým lesem a kosenými loukami. Vyhýbá se urbanizaci, hustým jehličnatým lesům a hájům. Zvyšující se nadmořská výška a procento pokrytí lesem stejně jako urbanizace v okolí 1 km od místa rozmnožování měly prokazatelný negativní efekt na jeho výskyt. Pozitivními efekty byla diverzita krajiny, křovin, remízků a procento pokrytí loukami. Drobní savci, kteří jsou hlavní potravou luňáka, se nevyskytují na často oraných polích, tudíž i způsob obdělávání krajiny má vliv na jeho výskyt. Jádro výskytu luňáka červeného tak odpovídá rozložení a způsobu využívání okolní krajiny.
 
Také se ukázalo, že ne všechna místa potenciálně vhodná k obývání luňákem jím jsou skutečně využívána. Rozdíly mezi předpokládanou a reálnou distribucí mohou pocházet z aktuální nebo dřívější vysoké mortality, která není vyrovnávána současnou rychlostí reprodukce. Navíc nízký rozsah disperze mladých luňáků červených omezuje rekolonizaci neobývaných míst.
 
Vzhledem k tomu, že výsledky modelu se shodují s výsledky předchozích výzkumů a také s reálnými daty o populační hustotě, může být jeho použití vhodným prostředkem k predikci potenciální distribuce sledovaného druhu.
 

Grafické přílohy: 
Mapa území vhodných pro výskyt luňáka červeného. 0-0,5 nevhodný; 0,5-méně vhodný; 1-vhodný.
Zdroj: 
Heuck C., Brandl R., Albrecht J., Gottschalk T.K. 2013: The potential distribution of the Red Kite in Germany. Journal of Ornithology 154: 911-921.
Zadal: 
Klára Šíchová
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.