Vliv prostředí v obytných čtvrtích na využívání rekreačních obydlí ve Finsku – testování kompenzační hypotézy

Verze PDF

Kompenzační hypotéza předpokládá, že nedostatek zahrad, parků a možností volnočasových aktivit v prostředí obytných čtvrtí zvyšuje cestování do druhých obydlí, navštěvování přírody mimo město nebo cestování na dlouhé vzdálenosti kvůli provozování volnočasových aktivit. Zvýšené cestování je spojeno s nárůstem spotřeby energie a množstvím uvolňovaného oxidu uhličitého (CO2), a není tedy v souladu s konceptem plánování pro trvale udržitelný rozvoj měst. Tato studie ověřuje platnost kompenzační hypotézy za pomoci dotazníkového šetření (1189 respondentů, 30 % návratnost) o využívání rekreačních obydlí s posouzením vlivu demografických a socioekonomických faktorů. Posuzování využívání oproti posuzování vlastnictví druhých obydlí se jeví jako vhodnější přístup, protože zahrnuje větší počet vstupních dat a lépe zohledňuje socioekonomické faktory. Kvalita prostředí obytných čtvrtí byla vyjádřena 4 faktory: hustota budov, přístup k soukromé zahradě, dostupnost místních zelených ploch (rozloha min. 1,5 ha) a větších parků (rozloha min. 20 ha). Z 80 % slouží jako rekreační nemovitost chata.
Výsledky částečně potvrzují kompenzační teorii. V jejím souladu s rostoucí hustotou budov a s omezeným přístupem k soukromé zahradě roste využívání rekreačních obydlí. Naopak nebyl prokázán vliv dostupnosti zelených ploch a parků.

Využitelné výstupy: 
  • Přibližně 16 % majitelů nemovitostí vlastní i rekreační obydlí. Dále má 61 % z dotazovaných přístup k vlastnímu, rodinnému nebo kamarádově rekreačnímu obydlí, 57 % má přístup pravidelný. Pravidelný uživatel stráví průměrně 58 dní za rok v rekreační nemovitosti. Průměrný počet dní u respondentů včetně neuživatelů činil 32 dní v roce.
  • Dále vyplývá, že využívání rekreačních nemovitostí je ovlivněno příjmem. Jedinci s vyšším příjmem (≥120 000 €/rok) využívají tyto nemovitosti výrazně častěji v průměru 55 dní/rok než jedinci s příjmem nižším (<10 000 €/rok) v průměru 11 dní/rok.
  • Byla zjištěna nelineární závislost využívání rekreačních obydlí na věku. Nejvíce využívá rekreační obydlí věková kategorie 65-74 let, zejména noví penzisté, a to v průměru 41 dní/rok, zatímco věková kategorie 15-29 let pouze 17 dní/rok.
  • Ze socioekonomických skupin nejvíce využívají rekreační obydlí penzisté (40dní/rok), nejméně kategorie studentů, nepracujících atp. méně než 20 dní/rok.
  • Také vícečlenné domácnosti využívají rekreační obydlí více než jednotlivci. Rodiny s dětmi pak zde tráví méně času.
  • Lidé žijící v  bytech využívají oproti lidem žijícím v rodinných domech rekreačních obydlí více, avšak tento rozdíl není statisticky významný.
  • Lidé bydlící ve městě využívají rekreačních obydlí více než lidé žijící na venkově, což může být vysvětleno prokázanou kladnou závislostí hustoty budov na využívání rekreačních obydlí. Lidé z obytných čtvrtí s nejvyšší hustotou budov tráví v rekreačních obydlích 43 dní/rok oproti 19 dní/rok u lidí s nejnižší hustotou budov.
Grafické přílohy: 
Graf 1: Využívání druhých obydlí v dotazovaných skupinách (den/rok včetně neuživatelů).
Tabulka 1: Negativní binomická závislost využívání druhých obydlí (den/rok).
Tabulka 2: Negativní binomická závislost využívání druhých obydlí (den/rok) podskupin.
Tabulka 3: Logistická závislost vlastnictví druhých obydlí.
Zdroj: 
Anna Strandell, C. Michael Hall (2015):Impactoftheresidentialenvironment on second home use in Finland – Testingthecompensationhypothesis.Landscape and Urban Planning 133.
Zadal: 
Vladimír Klapka
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.