Vliv odstřelu na hustotu populace kormorána velkého

Verze PDF

V severní Evropě došlo k nárůstu populace kormorána velkého (Phalacrocorax carbo sinensis) a to z 5000 párů v roce 1970 až ke 100 000 v 90. letech. Tento značný nárůst vede ke konfliktům s rybáři a akvakulturními zájmy. V letech 1979 - 92 byl v severní Evropě zaznamenán až 18% nárůst populace kormorána velkého ročně. Proto se v mnoha zemích vypracoval program na redukci populace.
Autoři došli k závěrům, že odstřel má na populaci kormoránů pravděpodobně jen malý vliv, ale pokud se provádí v závislosti na hustotě populace, může vést k požadované redukci, která ovšem populaci neohrožuje tak, aby došlo k vyhynutí. Pokud bude odstřel kormoránů velkých pokračovat i nadále, bude nutné, aby evropské státy přijaly jednotnou strategii, která by přihlížela k reálné hustotě jedinců.

Využitelné výstupy: 

V mnoha případech lze nedostatky v redukčních programech připsat neporozumění populační dynamice daného druhu. Znalosti získané dříve poskytují dobrý základ pro management, ale nejspolehlivější způsob, jak se vyhnout určitým nedostatkům, je začlenit stávající informace o parametrech životního cyklu (přežití, rozmnožování, atd.) a jejich změn do konkrétního populačního modelu, který pak může být používán k promítání současných trendů v populaci. Populační modely byly úspěšně používány k vyhodnocení dopadu např. chybného managementu (nadměrný odlov/odstřel zvířat). Nicméně spolehlivost populačních modelů kriticky závisí na kvalitě použitých informací. Zejména zahrnutí jistých parametrů, závislých na hustotě populace (jako je třeba natalita a mortalita) do populačních modelů, může vést k příliš optimistickým předpovědím, týkajících se účinku zavedených opatření. I z tohoto důvodu došlo k velmi špatným rozhodnutím, jako bylo např. zvýšení ročního odstřelu na 30 000 jedinců, které mělo pouze omezující efekt, zatímco odstřel 50 000 kusů ročně by vedl v horizontu 20 - 40 let k vyhynutí.
Lze říci, že růstová rychlost populace kormoránů velkých je výrazně citlivější na změny přežívání dospělých jedinců než na přežívání mláďat. Z toho vyplývá důležitý poznatek ohledně regulace populace - odstřel dospělých jedinců je účinnější cestou, jak regulovat stavy těchto ptáků.
Dalším možným řešením je každoroční sčítání reprodukčních párů v populaci. Tyto výsledky by byly porovnány s předpověďmi populačního modelu, který by byl následně upraven nově nasbíranými daty tak, aby byl schopen odhadnout podzimní velikost populace. Odstřely kormoránů by pak byly prováděny na základě tohoto modelu a postup by byl zopakován i v dalších letech. Pro vyšší účinnost by měl být prováděn tento postup na celoevropské úrovni, nikoliv individuálně.
Alternativním plánem může být plašení ptáků tam, kde dochází k nejvýraznějším konfliktům. Toto plašení by mělo probíhat v ranních hodinách na místech největšího výskytu kormoránů velkých, dále pak večer na místech, kde se ukrývají, a na začátku sezóny. Kormoráni se naučí, že pobyt v těchto místech je pro ně nebezpečný a raději pak loví v jiných lokalitách.
 

Zdroj: 
Frederiksen M., Lebreton J. D., Bregnballe T. 2001.The interplay between culling and density-dependence in the great cormorant: a modelling approach. Journal of Applied Ecology 3 617–627.
Zadal: 
Nella Mladěnková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.