Vliv ochranářsky zaměřeného managementu na biodiverzitu ve zbytcích přírodních horských lesů

Verze PDF

Vědecký tým autorů sledoval roli ostrůvkovitě se vyskytujících horských bukových lesů (Fagus sylvatica) z hlediska přirozené distribuce organismů a reakci vybraných taxonů na specifické charakteristiky porostů rozřazených do tří hierarchických skupin. Výzkum byl prováděn na území nejstaršího českého národního parku Krkonoše.

Autoři v lesních porostech NP Krkonoše sledovali reakci několika taxonů (lišejníky, brouci a blanokřídlý hmyz) na tři hierarchicky definované typy prostředí, které určovali podle vybraných parametrů. Těmito parametry byly:

1) topografie (v daném případě nadmořská výška)

2) struktura porostu, která byla definována rozvolněním zápoje korun, množstvím odumřelého dřeva v ploše a pokryvností smrku (Picea abies) v rámci sledované plochy

3) údaje o středových stromech (druh a průměr)

Pro účel výzkumu bylo vybráno 128 vzorků porostů (vždy 10 m okolo vzrostlého středového stromu, jímž byl smrk nebo buk) v rámci 16 skupin („ostrůvků“) porostů bukového lesa v rámci Krkonoš. Skupiny buků byly vzájemně izolovány porostem smrkového lesa.

Využitelné výstupy: 

 

Jedním z nejvíce ohrožených ekosystémů jsou přirozené horské lesy.

 

Sledování charakteru lesů je důležité s ohledem na globální změny, především z důvodu schopnosti lesních porostů ovlivňovat lokální klima, ukládat uhlík a poskytovat biologickou rozmanitost. Lesy však ohrožuje potenciální ekonomická výnosnost - nejméně desetina lesních porostů ve střední Evropě má podobu plantáží s převahou smrku ztepilého. Míra biodiverzity je v „produkčních“ porostech výrazně snížena.

 

Tři zvolené taxonomické skupiny (lišejníky, brouci a blanokřídlí) byly vybrány záměrně, neboť dle dosavadních zkoumání nejlépe odrážejí stav ekosystémů.

 

Úspěšnost většiny lišejníků závisí na senescentních stromech, které pomáhají navyšovat lesní biodiverzitu. Porostům lišejníků dlouho trvá, než kolonizují nový vhodný biotop (okolo 200 let) a zároveň potřebují více odumřelého dřeva v ploše.

 

Známým faktem je též skutečnost, že produkční lesy poskytují podmínky pro menší spektrum hmyzích druhů než lesy člověkem nedotčené.

 

Na sledovaných lokalitách bylo celkově zaznamenáno 37 druhů lišejníků, 286 druhů brouků a 37 druhů blanokřídlých.

 

Pouze nadmořská výška byla faktorem, který se ukázal jako prahový pro druhovou bohatost lišejníků. Od prahové hodnoty 821,1 m n m. byl výskyt těchto organismů výrazně vyšší.

 

Se stoupající nadmořskou výškou se dařilo lišejníkům, avšak ubývalo hmyzu. Hmyz byl rovněž značně ovlivněn vnitřní porostní strukturou sledovaných lokalit.

 

Lišejníky mohou být do budoucna ohroženy předpokládaným oteplováním klimatu, mají však možnost se nadále posouvat do vyšších nadmořských výšek (což ovšem komplikuje jejich snížená schopnost osidlovat nové lokality).

 

Pro hmyz mohou být rizikové především změny využití krajiny (např. v souvislosti s lesním hospodářstvím), což naznačuje pozitivní reakce této skupiny na rozvolnění zápoje korun a narůstající množství odumřelého dřeva v ploše.

Zdroj: 
Horák J., Materna J., Halda J.P., Mladenović S., Bogusch P., Pech P. (2019) Biodiversity in remnants of natural mountain forests under conservation-oriented management. Nature: SCIENTIFIC REPORTS 9:89. DOI:10.1038/s41598-018-35448-7
Zadal: 
Alena Peltanová (překlad Olga Hušková)
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.