Vliv kontrolovaného vypalování na plazí populace

Verze PDF

Oheň, ať už přirozený či záměrně člověkem zakládaný, formoval společenstva rostlin v mnoha částech světa po milióny let (v případě člověkem zakládaných požárů pochopitelně výrazně méně).V současnosti je vypalování ploch v našich podmínkách sice málo používanou ochranářskou metodou, běžně však bylo (a po zákonných omezeních v omezeném množství sále je) využíváno k likvidaci staré, především travní, vegetace nebo jako způsob zvyšování produkce rostlinné biomasy a výnosů z pastvy dobytka. I tak ale může být pro profesionály, zabývající se různými aspekty managementu životního prostředí a ochranou ohrožených druhů, užitečná studie, která se věnuje využívání kontrolovaného vypalování a jeho vlivu na početnost populací plazů ve Velké Británii. V této zemi se kontrolované vypalování využívá spolu se spásáním a kosením jako jedna z metod managementu nížinných vřesovišť. Její používáni ale není univerzální, omezuje se na stará a degenerovaná vřesoviště. Cílem je obnova růstu dvou důležitých vřesovištních druhů – vřesu obecného (Calluna vulgaris) a bezkolence modrého (Molinia caerulea). I zde je zakládání řízených požárů pod přísnou kontrolou. Jednak je dodržován dlouholetý interval mezi dvěma následnými požáry, a to ve výjimečných případech 6-10 let, obvykle ale 20-30 let. Navíc je vypalována jen velmi malá část biotopu. Vypalování biologického materiálu na svrchní vrstvě půdy navíc snižuje množství živin ve vřesovišti, což patří k základním podmínkám jeho udržení. Při vypalování ale dochází k selektivnímu dopadu i na jiné skupiny rostlin a živočichů podle jejich schopnosti přežít či uniknout požáru. V případě, že se na lokalitách vyskytují i jiné skupiny s ochranným režimem, je třeba použití této metody důkladně zvážit s ohledem na výsledný dopad na tyto organizmy.

Využitelné výstupy: 

Vliv kontrolovaného vypalování vřesovišť na početnost domácích druhů plazů shrnuli herpetologové Jofré a Reading. Hlavním závěrem jejich studie je konstatování, že vypalování má na populace plazů jednoznačně negativní efekt. Vliv vypalování je dvoufázový. Nejprve jsou postiženi jedinci, kteří nejsou schopni dostatečně rychle opustit vypalované plochy a hynou přímo při vypalování. Následně je populace postižena nepřímo úbytkem vhodného biotopu. Také jedinci, kterým se podaří přečkat požáry ve vhodných podzemních úkrytech, jsou při opouštění úkrytů a nezbytném následném pohybu na povrchu vypálené půdy mnohem snáze zpozorovatelní predátory a uloveni. Ani jedinci, kteří uniknou a dostanou se do okolního vhodného biotopu, nejsou mimo nebezpečí. Dostávají se totiž do části populace, jejíž nosná kapacita je často již naplněná a musí tedy opět zvýšit svou pohybovou aktivitu (tedy současně nápadnost pro predátory), aby našli vhodné místo k životu. Nevhodným (příliš častým) vypalováním trpí zejména ještěrka obecná (Lacerta agilis). Velmi podobný efekt byl zjištěn i pro užovku hladkou (Coronella austriaca). U obou zmíněných druhů je plně vzrostlý vegetační kryt jednou z nejdůležitějších podmínek přežití. Pro minimalizaci negativních vlivů doporučují autoři (a vyžaduje britský zákon) vypalování vegetace na konci podzimu nebo v zimních měsících. Naopak zakládání požárů na konci února a v březnu, což zákon ještě umožňuje, je již pro život plazů, probouzejících se z hibernace, velice riskantní. Na základě těchto skutečností doporučují autoři zprávy zcela vynechat kontrolované vypalování vegetace v těch lokalitách, kde je ochrana plazů primárním cílem managementu. Pro případy jiných oblastí představují metodiku a protokol pro hodnocení vlivu vypalování na populace plazů.

Zdroj: 
Jofré G.M., Reading C.J. 2012: An assessment of the impact of controlled burning on reptile populations. Amphibian and Reptile Conservation Research Report 12/02, 30pp.
Zadal: 
Michal Berec
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.