Vliv dálnice na genetickou strukturu populace skokana štíhlého

Verze PDF

Ničení a fragmentace přirozeného prostředí působená budováním dálniční sítě dokáže negativně ovlivňovat populace řady živočichů, ke zlepšení ochranářských aktivit je ale třeba podrobněji porozumět jejímu vlivu na genetickou stránku populační biologie. Disperzní překážky způsobené fragmentací biotopů mohou mít za následek ztrátu genetické variability a zvýšený stupeň diferenciace populace kvůli genetickému driftu. Fragmentace prostředí také omezuje možnosti metapopulační dynamiky, a omezením komunikace populací a imigrace jedinců zabraňuje navrácení ztracených alel ze sousedních populací. V takových podmínkách může poměrně často docházet k redukci velikosti populací, což zrychluje ztrátu genetické variability a zvyšuje nebezpečí inbreedingu. Tým francouzských a finských genetiků a herpetologů zkoumal dlouhodobý vliv fragmentace populace skokana štíhlého (Rana dalmatina) stavbou dálnice. Po 20 letech existence bariéry zjistil redukci genetické variability na obou stranách dálnice i výraznou populační diferenciaci.

Využitelné výstupy: 
  • Bylo sledováno 11 lokalit s výskytem skokana štíhlého poblíž města Angers ve východní Francii. Čtyři představovaly dálnicí fragmentovanou populaci (dvě lokality na každé straně dálnice), dalších sedm pak nefragmentovanou metapopulaci.
  • Populační velikost byla odhadována na základě počtu snůšek a předpokládaného poměru pohlaví 2:1.
  • Z odebraných vajíček byly odchováni pulci, kteří byli následně sekvencováni.
  • Nebyl zjištěn rozdíl ve velikosti populace samic, ačkoliv hodnoty 4,75 pro lokality z fragmentované populace a 14,86 pro lokality z nefragmentované populace ukazují, že za tento výsledek může malý počet lokalit a vysoká variabilita.
  • Průměrný počet alel na lokus byl u fragmentované populace nižší než u nefragmentované (2,2 versus 2,5).
  • Pozorovaná úroveň heterozygotnosti je u fragmentované populace nižší než u nefragmentované, přičemž v rámci obou skupin se jednotlivé lokality neliší.
  • Mezi velikostí populace a genetickou diverzitou nebyl zjištěn žádný vztah.
  • Úroveň populační fragmentace je vyšší u fragmentované populace (FST = 0.238) a nižší u té nefragmentované (FST = 0.022).
  • 20 let existence dálnice vedlo nejen k redukci genetické variability na obou stranách dálnice, ale má za následek i výraznou populační diferenciaci.
Grafické přílohy: 
Vliv dálnice na genetickou strukturu populace skokana štíhlého
Vliv dálnice na genetickou strukturu populace skokana štíhlého
Vliv dálnice na genetickou strukturu populace skokana štíhlého
Zdroj: 
Lesbarrères, D., Primmer, C. R., Lodé, T., & Merilä, J. (2006). The effects of 20 years of highway presence on the genetic structure of Rana dalmatina populations. Ecoscience, 13(4), 531-538.
Zadal: 
Kateřina Kucírková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.