Srovnání lososů volně žijících a chovaných v zajetí: důsledky pro podpůrné chovné programy

Verze PDF
  • Rozdíly mezi potomstvem vylíhlým v zajetí a ve volné přírodě byly signifikantní na všech úrovních (mikrosatelitní analýzy, morfologie, behaviorální pokusy v laboratoři).
  • Mezi oběma skupinami se lišil alelický polymorfismus. U ryb chovaných v zajetí byl nižší, měly nižší heterozygotnost a nižší pestrost alel.
  • Tvar těla ryb vylíhlých ve volné přírodě se také lišil od těch chovaných v zajetí: zejména ve výšce hlavy a v délce prsní ploutve.
  • Ryby chované v zajetí byly agresivnější. Rozdíl však byl závislý na prostředí: ryby byly agresivnější, jen když byly pohromadě s jedinci stejného druhu nebo s jejich exotickým konkurentem (pstruh duhový).
  • Navíc bylo zjištěno, že změny ve fenotypu i genotypu se mohou objevit po tom, co jsou biologičtí rodiče potomstva drženi několik měsíců v kontrolovaném prostředí.
  • Z této studie vyplynulo, že potomstvo produkované v takovýchto podpůrných chovných programech nesplňuje požadavky k zajištění ochrany genetické a ekologické integrity divoké populace.
Využitelné výstupy: 
  • Odlišnost alel mezi oběma skupinami byla signifikantní na 7 z 10 lokalit. Individuální heterozygotnost a pestrost alel byla nižší u ryb chovaných v zajetí, i když tyto rozdíly byly těsně nesignifikantní.
  • Tvar těla ryb vylíhlých ve volném prostředí se lišil signifikantně od těch v zajetí. Ze 16 měřených charakteristik se 6 signifikantně lišilo mezi oběma skupinami. Podle F-hodnoty byla tato odlišnost největší u parametrů – výška hlavy a délka prsní ploutve (ryby žijící ve volném prostředí mají nejvyšší hlavu a nejdelší prsní ploutve). Z dalších charakteristik: ryby žijící volně měly větší maximální rozpětí ocasní ploutve a výšku ocasního násadce.
  • Celkové chování bylo signifikantně odlišné mezi oběma skupinami a také v případě kompetitivního uspořádání. Ryby obou skupin se více zdržovaly v tůních a byly aktivnější, když byl přítomen také pstruh duhový. Bylo pozorováno, že větší ryby byly v průměru agresivnější. V některých případech byly interakce odlišné mezi oběma skupinami: hlavně agresivita ryb volně žijících byla vyšší pouze v přítomnosti dalších jedinců stejného druhu nebo v přítomnosti pstruha duhového.
  • Důsledky: prokázali jsme, že využití ryb pro „lokální“ odchov plůdku a omezená doba odchovu v zajetí nezabrání vzniku morfologických, behaviorálních a genetických odlišností, které byly často hodnoceny jako škodlivé pro cílovou populaci. Potomstvo odchované v takových podpůrných chovných programech proto nesplňuje kritérium – zachování genetické a ekologické integrity divoké populace. Jak tedy postupovat:
    • Jedinci takto odchovaní v zajetí by neměli být využiti pro další umělý odchov (kumulace vlivu zajetí).
    • Redukovat dobu chovu v zajetí (tím se dá zabránit fenotypické diferenciaci).
    • Dala by se produkovat jen vajíčka a ta vypouštět do cílového prostředí.
    • Jiné řešení (nákladnější): juvenilové by mohli být drženi v mnohem přirozenějším prostředí.
Grafické přílohy: 
Mikrosatelity
Design behaviorálního experimentu
Genetické parametry
Morfologické charakteristiky
Body měření
Alelická frekvence
Projevy chování
Zdroj: 
Blanchet S., Páez D.J., Bernatchez L. Dodson J.J. 2008. An integrated comparison of captive-bred and wild Atlantic salmon (Salmo salar): Implications for supportive breeding programs. Biological conservations 141: 1989-1999.
Zadal: 
Kateřina Dočkalová
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.