Slatiništní vegetace a chemismus vody pramenů ve flyšových oblastech západní Karpat

Verze PDF

Ve flyšových oblastech západní Karpat byla provedena studie, která porovnává čtyři druhy stanovišť podle jejich chemického gradientu: slatiniště tvořící tuf, slatiniště tvořící rašelinu, středně bohaté slatiniště s rašeliníky a chudé slatiniště s rašeliníky. S tímto gradientem nejvíce korelovaly hodnoty koncentrací vápníku a hořčíku, pH, vodivost a obsah organického uhlíku v půdě. Další signifikantní rozdíly byly zaznamenány u koncentrací železa, sodíku, draslíku, sulfátů a fosfátů. Prameny tvořící tuf zde mají mnohem vyšší koncentrace vápníku, než je v severní a západní Evropě obvyklé, a jeho tvorba je ovlivněna i klimatickými a topografickými podmínkami. V rašelinových slatiništích byly naměřeny vysoké koncentrace vápníku a železa. Bohatá rašeliníková slatiniště s druhy snášející vápník mají nízkou koncentraci fosfátů. Na chudších slatiništích západních Karpat s převahou Sphagnum flexuosum byly naměřené koncentrace vápníku v půdě a vodě srovnatelné s hodnotami na živiny bohatých slatinišť jiných oblastí. Pramenitá voda těchto slatinišť je bohatá na železo, fosfáty a sulfáty. Nejchudší slatiništní prameny s druhy Sphagnum fallax, S. magellanicum, S. papillosum a S. auriculatum vykazují nízké koncentrace vápníku, železa, sodíku i draslíku.

Využitelné výstupy: 

Vybraná lokalita západních Karpat na hranicích České a Slovenské republiky zahrnovala celkem 70 slatiništních pramenů menších rozměrů (několik m2 až do 0,2 ha) ležících v nadmořských výškách od 390 do 905 m n. m. Všechny studované prameny jsou dostatečně zásobeny vodou, jsou od sebe navzájem dostatečně odděleny a byly rozděleny na čtyři různé typy dle bohatosti na živiny a složení vegetace, viz výše. Chemické složení vody v těchto pramenech záleží na typu podloží.

  1. Na této lokalitě se chemické gradienty řídí především vlastnostmi pramenité vody, tedy vodivostí, pH, obsahem vápníku a hořčíku, které jsou zde navzájem silně korelovány. Rozmezí koncentrací vápníku je velmi široké (2-300 mg/l) a společně s koncentrací hořčíku vykazují nejstrmější trend podél gradientu. Prameny bohaté na vápník mají nízkou koncentraci sodíku a draslíku, což je zapříčiněno jejich vznikem v jílovitých a vápencovitých částech Bílých Karpat. Nejvyšší obsah vápníku v půdě byl naměřen jen u pramenů kompletně pokrytých tufem.
  2. Koncentrace vápníku, hořčíku a sodíku jsou až na některé výjimky vyšší u bohatších rašeliníkových slatinišť. Mezi jednotlivými typy stanovišť byly nalezeny velké rozdíly v koncentracích fosfátů, nitrátů a sodíku v půdě. Chloridy pozitivně korelují s nitráty a amoniakem.
  3. Rašeliník se nachází podél celého chemického gradientu. Vápník snášející druhy (Sphagnum warnstorfii, S. teres, S. contortum) rostou na stanovištích pramenů s koncentrací Ca a Mg vyšší než 10 mg/l. Jiné druhy (Sphagnum magellanicum, S. papillosum) rostou naopak na nejchudších slatiništích (Ca+Mg 2-5,6 mg/l).
  4. Klimatické podmínky mají vzrůstající význam na přechodných stanovištích mezi slatiništi tvořící tuf a bohatými slatiništi s velkým depositem organické hmoty, kde srážky ovlivňují okamžitou koncentraci vápníku ve vodě a teplota tvorbu pěnovce.
  5. Zvýšený přísun fosfátů na této lokalitě může zapříčinit rychlejší růst druhu Sphagnum recurvum agg. citlivého na vápník, který formuje husté porosty eliminující jiné vápník snášející rašeliníky.
  6. Celkové množství hlavních druhů živin (N, P, K) ve vodě a půdě nekopíruje chemický gradient a ovlivňuje druhové složení jen v malých částech studované lokality.
  7. Nízký obsah organické hmoty a vysoký obsah dusíku v půdách chudých slatinišť může vést k uvolňování dusíku v sušších obdobích a tak ke změnám ve vegetaci.
  8. Tradiční management (kosení) bohatých slatinišť by i nadále měl bránit sukcesi, akumulaci hlavních živin a rozpouštění karbonátů.

Grafické přílohy: 
Rozmístění studovaných pramenů v západních Karpatech na hranicích České a Slovenské republiky.
Vlastnosti čtyř druhů studovaných slatinišť.
Výskyt druhů podle chemického gradientu.
PCA graf proměnných v prostředí, které byly měřeny na všech 70 pramenech.
Zdroj: 
Hájek, M., Hekera, P. and Hájková, P. 2002. Spring Fen Vegetation and Water Chemistry in the Western Carpathian Flysch Zone. – Folia Geobotania 37: 205–224.
Zadal: 
Tereza Drábková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.