Selektivní lov savců – jak často ovlivňujeme jejich vývoj?

Verze PDF

Člověk lovem různých organizmů způsobuje umělý jednosměrný selekční tlak na svou kořist. Přednostně lovíme velké jedince, trofejní kusy, jedince kteří se dají dobře průmyslně zpracovat apod. Tato selekce je protichůdná k přirozené selekci a pokud je dostatečně silná může vést až k ovlivnění vývoje populace kořisti. Co je dostatečně silná selekce zatím neumíme určit. Navíc existuje celá řada faktorů, které striktní jednosměrnou selekci neumožňují (malá možnost výběru způsobuje malou selekci). Detaily těchto procesů nám nejsou zatím známé, zejména proto, že chybí empirické studie.

Využitelné výstupy: 

Existuje dlouhodobá obava, že selekce, kterou člověk uplatňuje na jiných organizmech může být v rozporu s přírodní selekcí a dokonce nad ní převládnout a způsobit nepřirozený vývoj. Například velikost ok v rybářských sítích znevýhodňuje největší jedince, kteří zpravidla nemívají přirozené nepřátele. Selekce, která ryby hnala k růstu, aby tak ‚přerostly ústa‘ svých predátorů je nyní narušena selekcí opačnou: Velcí jedinci budou chyceni do sítí a nerozmnoží se. Podobný princip lze sledovat i na souši. Velcí savci jsou loveni za různými účely, např. jako zdroj potravy, ke kontrole populací a jako trofeje. Obecně lze faktory ovlivňující lidskou selekci savců rozdělit na dvě kategorie: (1) preference lovce a (2) selekce způsobená managementem (kvóty, regulace, náklady na lov), metodou lovu (číhaná/naháňka),  vlastnostmi lovené zvěře (vzhled), chování a výskyt (hustota populace) zvěře, struktura populace (věková a poměr pohlaví) a dostupnost habitatu (viz Tabulka 1). Preference lovců také ovlivňují etické, morální a náboženské (tabu) aspekty.
I přesto, že existuje mnoho kriterií popisujících ‚ideální úlovek‘, je třeba vzít úvahu limitace lovců. Lovec bude mít zájem střelit trofejní kus mědvěda hnědého (Ursus arctos), nicméně místní regulace povolují odstřel určitého počtu kusů v celém regionu za sezónu. Lovec tedy spíše odstřelí menší kus, než aby riskoval, že než narazí na lepší příležitost, bude kvóta vyčerpána a lovecká sezóna v regionu ukončena. Podobně působí nízká populační hustota kořisti apod. Čím náročnější je odstřelit ideální úlovek, tím méně je kořist selektována. Mechanizmy ovlivňující množství selekce, kterou lovec působí shrnuje Tabulka 2.
Typický příklad umělé jednosměrné (směrem k jednomu znaku) selekce najdeme v případu ovce tlustorohé (Ovis canadensis), kde se stali menší samci úspěšnějšími, neboť nebyli terčem lovců toužících po impozantních trofejích. Naproti tomu největší sloni v Tanzánii měli stále nejvíce potomků, navzdory selekčnímu tlaku způsobenému pytláky.
Je zřejmé, že při velkém loveckém tlaku je populace vystavena jednostranné selekci. Nevíme zatím, co je právě onen velký lovecký tlak, který dokáže zvrátit účinky přirozené selekce. Organizmus musí být nucen překonat nevýhody spojené s ignorováním přirozených selekčních tlaků. (Např. rozmnožovat se dříve, dorůstat menší velikosti a tím být (déle/více) vystaven jiné než lidské predaci.)
Navzrdory tomu, že dostatek silných empirických důkazů podporující důležitost umělé selekce zatím neexistuje, není sporu o tom, že lovecká selekce je protichůdná k selekci přirozené.

Grafické přílohy: 
Tabulka 1: Znaky podle kterých lovci pravděpodobně vybírají kořist.
Tabulka: Další mechanizmy ovlivňující míru výběru kořisti lovcem.
Zdroj: 
Mysterud A. 2011: Selective harvesting of large mammals: how often does it result in directional selection? Journal of Applied Ecology 48 (4): 827-834.
Zadal: 
Pavel Soukup
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.