Role struktury vegetace a heterogenity prostředí pro výběr mikrohabitatu tetřívkem obecným

Verze PDF

Na základě dat z terénu jsou nejlepším indikátorem výskytu samců i samic tetřívků heterogenita vegetace a to jak horizontální, tak vertikální. Pokud šlo o skladbu vegetace, tak ta ovlivňovala jen výskyt slepic, nikoliv kohoutků. Samice preferovali mozaiku alpských luk skládající se z izolovaných dospělých stromů a roztroušených malých regenerujících stromků, přičemž podrost tvoří vřesovité keříky a byliny. Navíc samice, které úspěšně vyvedly kuřata, se vyhýbali lidským cestám i pěšinám.

Využitelné výstupy: 

Zachování vysoce kvalitních habitatů v polopřírodní a antropogenní krajině je jedno z hlavních témat ochranářské biologie. Sem patří i alpské pásmo rozvolněných lesů rostoucích mezi subalpským jehličnatým lesem, formacemi drobných keříků (vřes, borůvčí) a alpskými loukami, které je tak důležitým ekotonem s vysokou biodiverzotou rostlinných i živočišných druhů. Bohužel se také jedná o oblasti vhodné pro rozvoj zimních sportů a s tím spojených aktivit, které snižují produktivitu rostlin, druhovou bohatost, pokryvnost dřevinami a vede i ke snížení početnosti členovců, kteří jsou důležitou potravní složkou dalších druhů. Navíc jakékoli rušení lidí dále snižuje fitness jedinců. Pro tuto oblast můžeme za indikátorový druh považovat tetřívka obecného, pokud ne rovnou za druh deštníkový podobně jako je tetřev hlušec deštníkový druh pro subalpské lesy. A právě stavy tetřívků klesají po celé střední Evropě. Podepisuje se na tom řada faktorů od ztráty habitatů, jejich fragmentace, změna klimatu a rušení lidmi.
Z tohoto důvodu bylo mezi lety 2003 a 2006 sledováno za pomocí vysílaček 30 jedinců tetřívka obecného (15 samců, 11 neúspěšně a 4 úspěšně hnízdící samice). Průzkum probíhal v jihozápadním Švýcarsku (kanton Valais) a v severní Itálii u švýcarských hranic (provincie Piemonte, Verbania)  v nadmořské výšce mezi 1400 a 2300 metry. Dominantními stromy zde jsou modřín opadavý a borovice limba, na západě pak je hojnější smrk ztepilý. V podrostu jsou typické různé drobné křoviny (pěnišník rezavý, brusnice borůvka, vlochyně bahenní, jalovec obecný, vřes obecný, medvědice lékařská a šicha černá) a traviny (např. smilka tuhá a třtina chloupkatá). Klima je zde subkontinentální až kontinentální s teplými, suchými léty a studenými, relativně vlhkými zimami.
Aby zjistili, jaké habitaty tetřívci preferují, sledovali autoři studie následující charakteristiky prostředí: strukturu vegetace (horizontální i vertikální heterogenitu), pokryvnost rostlinami (jak jednotlivými druhy, tak společenstvy), topografii terénu (svahovitost, orientaci a konvexitu), vzdálenost od lidské infrastruktury a rušení lidmi a dostupnost potravy (mravenců a sarančí, přičemž výskyt mravenišť sloužil pro odhad početnosti mravenců, početnost sarančí a kobylek byla odhadována na jen základě pokryvnosti loukami). Za vedlejší produkt výzkumu lze považovat zjištění průměrných velikostí domácích okrsků pro samce (18 ha) a úspěšně (13,5 ha) i neúspěšně (18,1 ha) hnízdící samice.
Ze všech sledovaných charakteristik nejlépe výskytu tetřívku odpovídala struktura vegetace a pro výskyt samic i skladba vegetace a výskyt lidské infrastruktury a turismu. Na výskyt samců měla zase vliv topografie terénu (vybírali si spíše strmější místa). Vliv výskytu mravenišť se v této studii neukázal a bude nejspíše souviset s tím, že mláďata dávají před mravenci přednost sarančím. Tetřívci se vyskytovali nejvíce tam, kde byla (vertikální i horizontální) heterogenita porostu největší. Úspěšně hnízdící samice navíc v místech s nízkým travním porostem (do 10 cm). Výskyt ptáků dále negativně ovlivňovala přítomnost kamenitých ploch.
Úspěšně hnízdící samice se vyskytovaly na územích, kde bylo malé procento alpských luk (10-50 %) smíšených se stromy (20-60 %), dospělými stromy (10-50 %) a s pokryvností keříky nad 50 %. Neúspěšně hnízdící samice měly širší niku, kde zejména výrazná byla složka luk (i nad 50 %). Širší nika neúspěšných samic není nijak překvapující s ohledem na to, že nejsou omezovány nároky svých kuřat. Výskyt obou skupin byl pak negativně ovlivněn přítomností infrastruktury. Nejsme ale schopni rozlišit, zda vliv mají samotné cesty, anebo provoz na nich.
Pro úspěšný management území výskytem tetřívka je tedy nejdůležitější zachovávat věkově různorodou mozaikovitou strukturu jeho stanovišť. Je ale zároveň důležité hledět na rozdílné nároky obou pohlaví, jak vyplývá i z této studie. Bylo již dříve prokázáno, že kryptycky zbarvené samice jsou aktivní hlavně přes den (i proto, aby zajistili dost potravy svým kuřatům), zatímco aktivita tmavých samců je omezena spíše na dobu soumraku a úsvitu.
Zde uvedený návod by měl být aplikovatelný všude tam, kde je složení habitatu a potravní nabídky obdobné. Mělo by se tedy bránit hlavně umělé homogenizaci prostředí. Tam, kde zalesnění překročilo určitou mez, by měla být nasazena nějaká počáteční dřevařská práce, která by upravila výchozí podmínky na vhodné pro následující pastvu dobytka. Pro úspěšné rozmnožování tetřívka je též nutné omezit turistickou aktivitu v kritické době. Aplikace tohoto postupu by pak měla zajistit zlepšení biodiverzity celého pásma rozvolněných alpských lesů.

Grafické přílohy: 
Obr.2 z publikace: pravděpodobnost výskytu úspěšných (tučně) a neúspěšných samic tetřívka  v závislosti na pokryvnosti alpskými loukami, dospělých stromů, malých stromů a keříků
Zdroj: 
Patthey P., Signorell N., Rotelli L., Arlettaz R. 2012: Vegetation structural and compositional heterogeneity as a key features in Alpine black grouse microhabitat selection: conservation management impliations. European Journal of Wildlife Research 58: 59-70.
Zadal: 
František Špoutil
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.