Revitalizace dolního toku Hučiny v Hornovltavském luhu

Verze PDF
Autoři: 

D.Pithart a I.Bufková

Lokalita: 

Dolního tok Hučiny v Hornovltavském luhu, Šumava

Období sledování: 

2013

Souhrn: 

Revitalizace horského potoku Hučina u Černého Kříže na Stožecku spočívala v návratu napřímeného a zahloubeného úseku toku do revitalizovaného, přírodě blízkého koryta. Úsek toku dlouhý 1,2 kilometru byl navrácením do původního koryta a obnovou zvlněných meandrů prodloužen na výsledných 1672 metrů. Během dalšího přirozeného vymílání břehů a usazování sedimentů lze předpokládat další prodloužení meandrů a tím i celkové prodloužení délky toku až na 1850 metrů. Revitalizační akce probíhala v režiii NP a CHKO Šumava; které byly i dominantními vlastníky dotčených pozemků. Náklady akce byly vyčísleny na 1.9 mil Kč.

Metodika: 

Úvod Regulace (napřímení) drobných toků prováděné v minulosti mají velmi nepříznivý dopad na vodní režim a významně snižují retenci vody v krajině. Prohloubením a napřímením koryt toků je urychlen odtok vody z povodí, což se negativně projevuje zejména ve vztahu k průběhu a intenzitě povodňových vln v níže položených (a často zastavěných) částech povodí. Napřímené drobné toky kromě toho způsobují pokles vody v cenných mokřadech včetně rašelinišť, které jsou součástí potočních niv, a silně omezují jejich zachování a ochranu. Upravené vodní toky dále vedou k radikálnímu snížení biodiverzity nejen ve vlastním toku, ale i v okolních mokřadních ekosystémech záplavových území (potočních niv). Snaha o odstranění umělých úprav toků je v Národním parku Šumava v souladu s Plánem péče a úzce souvisí s Programem revitalizace šumavských rašelinišť a mokřadů. Obnova přírodního charakteru malých vodních toků je pro krajinu mimořádně důležitá a v rámci ČR se v současné době provádí i mimo chráněná území . Dolní úsek Hučiny je součástí širokého údolního systému na horním toku Vltavy v oblasti Hornovltavského luhu. Potok je pravostranným přítokem Studené Vltavy 7 km JJZ od Volar, celková plocha povodí činí 14 km2. Ústí potoka do Studené Vltavy leží v nadmořské výšce 735 m n.m. v oblasti Mrtvého luhu. Celková délka toku je 8,5 km. Revitalizované území zahrnuje dolní, 1.5 km dlouhý úsek potoka, který byl v minulosti ovlivněn regulačními zásahy: napřímením koryta a jeho rozdělením do dvou paralelně tekoucích větví (Obr.2). Původní koryto potoka bylo však ještě v době přípravy projektu v terénu většinou dobře znatelné včetně zachovalé morfologie břehových partií a dna (Obr.3). V části úseku bylo koryto vyplněno sedimenty a porostem mokřadní či luční vegetace. Průtoky v původním korytu byly vzhledem ke stavu zazemnění malé, patrné zejména na jaře a v obdobích s větším množstvím srážek. Uměle vytvořené kanály ústí do Studené Vltavy cca 1km od sebe. Levá větev umělého koryta o délce 1 km je rovná, neopevněná a protéká převážně porosty podmáčených smrčin. Mezi železnicí a silnicí jsou podél této větve louky ponechané ladem (pouze na pravém břehu je louka z poloviny kosena). Vlastní koryto je lemováno dřevinami (olše šedá, bříza, borovice, smrk). Opevnění koryta bylo provedeno pouze kamennou rovnaninou v místech pod železniční tratí. Pravá větev umělého koryta byla napřímena a nezpevněna. Dno kanálu bylo výrazně sníženo pod úroveň původního potočiště v potoční nivě. V části údolnice potoka v úseku JZ pod železniční tratí se nachází ladem ležící úzká podmáčená louka, v současné době ponechaná ladem s převažujícími porosty Carex brizoides a Deschampsia caespitosa. Na levém břehu pravé větve kanálu a v celém úseku mezi oběma kanály nad železnicí je rozsáhlý rašelinný mokřadní komplex zahrnující cenné údolní vrchoviště s borovicí blatkou (Pinus rotundata) a porosty podmáčených i rašelinných smrčin. V úseku pod tratí je údolnice vyplněna lučními mokřadními společenstvy sv.Calthion a zčásti i lučními minerotrofními rašeliništi. Původní koryto potoka bylo ve spodní části revitalizovaného úseku z větší části porostlé mokřadní vegetací ostřicí zobánkatou (Carex rostrata). V horním úseku bylo původní koryto přerostlé luční vegetací. Rašeliniště s blatkovým borem nad železnicí jevilo známky degradace v důsledku celkové destabilizace vodního režimu, která byla v minulosti způsobena vyhloubením husté sítě povrchových odvodňovacích rýh a již popisovaným svedením původního potoka do silně zaklesnutých umělých kanálů. V roce 2005 byla v místech lesního rašelinného komplexu provedena první etapa revitalizace rašeliniště, jejímž cílem bylo přehrazení a zablokování povrchových odvodňovacích linek. Tato opatření byla realizována v rámci „Programu revitalizace šumavských mokřadů a rašelinišť“ a představují první etapu revitalizace celého území. Druhou etapu revitalizace vodního režimu v území pak představuje revitalizace regulovaného dolního úseku Hučiny. Většina dotčených pozemků byla v době přípravy projektu (a je i nadále) ve vlastnictví Správy NP a CHKO Šumava. Pouze pozemek pod železniční tratí patří Správě železniční dopravní cesty a tři parcely jsou vedeny na LV Pozemkového fondu ČR.

Výsledky: 

Projekt umožnil navrácení dolního toku Hučiny z napřímeného kanálu zpět do původního (historického) koryta, které zůstalo na mnoha místech v terénu dosud dobře znatelné. V kanálech bylo dno toku silně zahloubeno oproti okolnímu terénumísty i více jak 1 m pod úrovní terénu). To jednak bránilo přirozeným rozlivům a dotaci podzemních vod, čímž byla nedaleká cenná údolních rašeliniště se vzácnými druhy rostlin a živočichů ohrožena vysoušením. Převedením průtoků do nízkokapacitního koryta s rozlněnou kynetou dojde ke zvýšení frekvence plošných rozlivů do nivy a ke zvýšení zamokření přilehlých cenných mokřadů. Celkem byl obnoven úsek toku dlouhý cca 1,2 km. Navrácením do původního koryta vzrostla jeho délka o téměř 0,5 km na výsledných 1672 m. Po následném několikaletém působení přirozených korytotvorných sil (vymílání břehů a zvětšování smyček meandrů/zákrutů toku) se předpokládá cílový stav délky koryta na ca 1850 m. Revitalizační úpravy zahrnovaly následující opatření: • Převedení většiny průtoku z obou kanálů do původního řečiště Hučiny pomocí technické úpravy v místě přepadu na větvení obou kanálů a zčásti i výše proti toku v místech odklonu původního řečiště (Obr.4). • Doplňkové zemní úpravy původního koryta, umožňující nasměrování vody do původního potočiště s ponecháním prostoru pro následný spontánní vývoj koryta založený na korytotvorných procesech (Obr.5). • Dimenzování řečiště na stanovené maximální průtoky odpovídající přirozeným poměrům na lokalitě. • Zabezpečení tělesa železniční tratě a silnice před vymílací činností vody - přímý úsek odvádějící bezpečně vodu pod tělesem náspu. • Zablokování pravé větve kanálu (upravený úseku toku) zahrnutím zeminou, zvýšení nivelety dna v místech, kde jsou ponechány úseky se stagnující vodou a v místech, kde dochází ke křížení s původním korytem potoka. Zdrojem materiálu byly především umělé břehové valy přetrvávající z období hloubení kanálu. • Zabezpečení zeminových bloků zabudováním hrází tak, aby nedošlo k splavení materiálu při extrémních situacích. • V úsecích zahrnutého kanálu se stagnující vodou musí být voda udržována na stanovené cílové hladině tak, aby bylo dosaženo stabilizovaného vodního režimu v navazujícím údolním vrchovišti a rašelinných mokřadech. V úsecích s vodou bude podporováno samovolné zazemnění a zarůstání mokřadní vegetací. • Zablokování levé větve kanálu při udržování stanovené cílové hladiny vody stojaté vody mezi jednotlivými bloky tak, aby byl podporován rozvoj mokřadní vegetace a pozvolné zazemňování celého úseku. Možný je velmi omezený průtok vody nutný pro zajištění cílové hladiny vody mezi bloky (hráze, zemní materiál).Udržení určité cílové hladiny vody v úseku levé větve kanálu je nutné pro stabilizaci vodního režimu v navazujících lesních mokřadech. Význam revitalizace spočívá v obnově a rozšíření biotopů typických pro horský potok; pozitivní dopad lze očekávat u populací pstruhovitých ryb (Obr.6) a perlorodky. Obnova původního koryta včetně jeho přirozené dynamiky přispěje i k celkové obnově vodního režimu na lokalitě podporou rozlivů v nivě a vyšší dotací podzemních vod; revitalizace má tedyi protipovodňovou funkci a funkci ochranu proti suchu. Klíčový je pak význam revitalizace pro udržení příznivé hladiny podzemních vod v přilehlých lesních a aluviálních mokřadech. Projektová dokumentace byla připravena v průběhu let 2009-2010. Po přidělení dotace (OPŽP) v roce 2012 byla zahájena realizace v srpnu 2013 a okončena v listopadu téhož roku. Finanční náklady na realizaci činily 1 947 000 Kč.

Diskuze: 

Úspěšnost revitalizační akce dokládá skutečnost, že staronové koryto bylo osídleno pstruhy již jeden den po svém napuštění (Obr.6). Revitalizace potoku Hučina představuje na Šumavě první větší projekt tohoto druhu. Na území Národního parku Šumava sedále mapují a detailně zkoumají veškeré napřímené a kanalizované úseky drobných potoků. Na základě zjištěných dat se připravují další projekty. Chystá se rovněž revitalizace Žlebského, Jedlového nebo Uhlíkovského potoka.

Závěr: 

Revitalizace dolního toku Hučiny je příkladem úspěšně provedené revitalizace, která zlepšuje jak geomorfologický a tím i ekologický stav koryta vodního toku, tak i vodní režim navázaných lesních a aluviálních mokřadů v cenném území NPŠumava.

Grafické přílohy: 
Obr.1: Situační mapka revitalizovaného úseku Hučiny (autor I.Bufková)
Obr.2: Regulované koryto Hučiny (foto I.Bufková)
Obr.3: Staré původní koryto Hučiny před revitalizací (foto I.Bufková)
Obr.4: Úpravy původního koryta zajišťující obnovu jeho průtočnosti (foto I.Bufková)
Obr.5: Napouštění vody do revitalizovaného koryta (foto I.Bufková)
Obr.6: Pstruzi v revitalizovaném korytě (foto I.Bufková)
Zadal: 
David Pithart
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.