Přirozené koryto vodního toku a jeho změny: nové pojetí v novele vodního zákona

Verze PDF

Text je určen pro pracovníky ochrany přírody se zaměřením na vodní a mokřadní ekosystémy, vodohospodáře a další subjekty, provádějící revitalizace vodních toků, neziskové organizace a majitele pozemků přiléhajících k vodním tokům. Cílem textu je vysvětlit současnou právní terminologi a problematiku týkající se přirozených koryt vodních toků a jeho změn; včetně doporučení , jak využít prostor a potenciál, který je v novele vodního zákona obsažen, k uplatnění zájmů ochrany přírody.  
Přirozené koryto vodního toku a jeho význam
Přirozené koryto vodních toků  je formováno korytotvornými procesy,  jako jsou eroze dna i břehů a akumulace vodou unášeného materiálu. Nejsou –li tyto procesy trvale omezovány či modifikovány, vytváří vodní tok koryto s různorodým prouděním a substráty dna, se štěrkovými  či písečnými jesepy, s meandry a říčními rameny, strženými břehy a dalšími biotopy. Tyto (mikro)biotopy  z regulovaných toků našich řek téměř vymizely, takže jejich ochrana, respektive vytvoření podmínek pro jejich opětovný vznik je přirozeným úkolem všech, kdo se zabývají ochranou a ekologickým stavem vodních toků. Nízkokapacitní přírodní koryto a kontakt toku s vlastní nivou jsou pak také předpokladem pro poskytování celé řady funkcí a služeb vodních a mokřadních ekosystémů, jako je například  zvýšení zásoby vody v korytě v době sucha, tlumení povodňovývh situací rozlivem v nivě, dotace podzemních vod, retence živin či zpomalení jejich transportu a podobně. Z těchto důvodů si přirozené koryto vodního toku zasluhuje ochranu a náležitý prostor v krajině, který by poskytoval toku možnost vlastní dynamiky.    
Přirozená koryta vodních toků a Evropská rámcová směrnice o vodní politice
Dobrý geomorfologický stav vodního toku je tajké nedílnou komponentou dobrého ekologického stavu vodního útvaru, základní jednotky, pro níž je Rámcovou evropskou směrnicí o vodní politice (2000/60/ES, příloha V) zjišťován a dosahován ekologický stav. Evropská směrnice správně chápe geodiversitu koryta a přiléhajících stanovišť jako přirozený základ biodiversity - oživení toku, i  jako předpoklad pro poskytování zmíněných funkcí a služeb.
Změny koryt vodních toků
Přírodní koryto má svou dynamiku a změna jeho struktury a  trasy jsou jeho  přirozenými atributy. Tato skutečnost však může v kulturní a osídlené krajině představovat problém.   V souvislosti s nárůstem frekvence povodní dochází  v současné době ke změnám koryt vodních toků stále častěji. Tyto změny jsou důsledkem zesílení korytotvorných procesů v daném místě a čase v době extrémních průtoků. Ke změnám dochází bez ohledu na to, jedná –li se o koryta upravená či neupravená – tedy „přírodní“, ovšem jejich výsledná podoba je samozřejmě úpravami silně ovlivněna: velmi často je přirozené koryto silně  narušováno za upraveným úsekem jako důsledek nárůstu kinetické energie v důsledku tvrdé regulace.    
Rozhodně nelze říci, že změny přirozeného koryta byly či jsou vnímány správci či majiteli pozemků jako přirozené či nevratné.  Existovala  -  a stále ještě existuje – snaha tyto změny „napravovat“ a stav koryt uvádět do „původního“ stavu – což je u přirozených koryt contradictio in adiecto. Tato snaha však nyní, jak uvidíme dále, oporu v zákoně částečně ztrácí.  
Novela vodního zákona z roku 2010
Zavedení právního pojmu „přirozené koryto vodního toku“ přináší změnu chápání i praxe, vztahující se k této problematice. Právní pojem se nově objevil v pořadí již v šestnácté novele vodního zákona, která vyšla   ve Sbírce zákonů dne 21. května 2010 pod číslem 150 a nabyla  účinnosti dne 1. srpna 2010. Novela (mimo jiné) definuje pojem, práva a povinnosti správců vodních toků a majitelů pozemků, kde se přirození koryto nachází.
Vzhledem k tomu, že u tři roky staré novely nelze očekávat, že se tento pojem zcela vžil a že  je jeho použití  v praxi  ustálené, ale zejména proto, že má velký potenciál pro ochranu přírody, je na místě se problematice přirozených koryt věnovat s náležitou pozorností.        
Proč byl pojem „přirozené koryto vodního toku“ zeveden?
Novela, která pojem zavádí, je motivována změnami, které si vyžádala jak praxe, tak i o požadavky evropské legislativy. Zavedení pojmu bylo jistě motivováno přirozenou snahou správců vodních toků vymanit se z povinnosti změny tvaru a trasy přirozeného koryta „napravovat“. Jak už bylo řečeno, frekvence a rozsah těchto změn narůstá a to s sebou přináší nárůst finančních nákladů, které by šly na vrub správce toku – tedy státu. Lze důvodně předpokládat, že motivem byla i stávající evropská směrnice o vodní politice, která zavazuje členské státy k dosažení dobrého ekologického stavu vodních toků, jehož nedílnou součástí je i dobrý geomorfologický stav, což si správci vodních toků ve vzrůstající míře uvědomují. Tento cíl je formulován v článku 4 Environmentální cíle (a, ii) „.. členské státy zajistí ochranu, zlepšení stavu a obnovu všech útvarů povrchových vod, s ohledem na ustanovení bodu iii) pro umělé a silně ovlivněné vodní útvary, s cílem dosáhnout dobrého stavu povrchových vod nejpozději do15 let ode dne vstupu této směrnice v platnost…“
Jak je tedy „přirozené koryto vodního toku“ novelou vodního zákona definováno?
Hlava VI, Vodní toky, § 44 (2): Přirozeným korytem vodního toku je koryto nebo jeho část, které vzniklo přirozeným působením tekoucích povrchových vod a dalších přírodních faktorů nebo provedením opatření k nápravě zásahů způsobených lidskou činností a které může měnit svůj směr, podélný sklon a příčný profil.
Komentář: bystrý čtenář se jistě dovtípil, že formulace: provedením opatření k nápravě zásahů způsobených lidskou činností je myšlena revitalizace vodního toku – tedy přírodní koryto, které ovšem nevzniklo „jen“ přirozeným způsobem. Pokud by snad vzešla pochybnost, zda se opravdu jedná o přirozené koryto, pak: (3) V pochybnostech o hranici koryta vodního toku nebo o tom, zda se jedná o přirozené koryto vodního toku, rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad.
Přirozené koryto vodního toku může být  definováno ve vodním zákoně buď  jako celé koryto, tj. dno i oba břehy ale i  jako část koryta – tj. buď je  pouze dno  přirozeným korytem vodního toku  a oba dva břehy jsou upraveným korytem vodního toku  - tedy vodním dílem nebo jinou stavbou -  nebo  pouze dno je upraveným korytem vodního toku a oba dva břehy jsou pak přirozeným korytem.
Co může z právního hlediska nastat, změní-li se koryto vodního toku? 
Klíčovou změnou v chápání povinností a následných postupů po změně trasy přirozeného koryta je ovšem § 45 Změny koryta vodního toku. Formulace je následující:  
Opustí-li vodní tok vlivem přírodních sil při povodni své přirozené koryto a vznikne-li tím koryto nové, mohou vlastníci pozemků, správce vodního toku, jakož i oprávnění k nakládání s vodami, kteří jsou dotčeni novým stavem, žádat jednotlivě nebo společně vodoprávní úřad o povolení vrátit vodní tok na svůj náklad do původního koryta. Stát může žadatelům, kteří obdrží povolení, na obnovu koryta vodního toku po povodni přispět (§ 102, odst.1).
Komentář: U přirozeného koryta vodního toku se tak nově vzniklé nánosy v korytě či výmoly ve dně stávají – de facto i de iure – novým dnem přirozeného koryta. Podobně to platí i pro nově vzniklé útvary v březích – nátrže.    
Přirozené koryto vodního toku tedy lze nadále napravovat (vracet do původního stavu), nikoli už ovšem nutně na náklady státu (prostřednictvím státního podniku Povodí), ale na náklady dotčených subjektů. Tím může být i správce toku, nicméně se touto novelou vytváří prostor pro to, aby „napravoval“ jen v případě, kdy to sám uzná za vhodné, tedy zjevně méně často, než dosud. Lze se domnívat, že řada majitelů pozemků nebude vysoké náklady schopna či ochotna hradit; což může vést (a leckde již skutečně vede, viz sekce poznatky z praxe: Revitalizace Blanice u Oseku) k postupnému vytvoření prostoru pro přirozené změny vodního toku, či pro takové úpravy, které jsou finančně nenáročné a zároveň pro ekologický stav vodního toku příznivé.
Typickou potřebou vlastníka či jiných dotčených subjektů (například majitelé rekreačních chat či zemědělsky využívaných pozemků) je alespoň částečná stabilizace přírodního koryta. Té lze dosáhnout například výsadbou břehových porostů, či dřevěnými palisádami. Jedná se o neinvestiční akce, které mohou proběhnout v některých případech i bez administrativního zajištění. Pokud podniky Povodí řeší takovou drobnou úpravu v rámci běžné činnosti svých zaměstnanců a nevykazují ji jako investiční akci, mohou takové práce (se souhlasem zástupce ochrany přírody) provádět i na přirozených korytech (de facto na své náklady). 
V případě změny trasy koryta v přírodě blízké nivě středně velkého toku může díky složité pozemkové držbě dojít k narušení celé řady pozemků. To, jak se bude daná situace řešit, záleží na současném způsobu obhospodařování, statutu ochrany a  struktuře vlastníků.
Možnost změny majitele pozemku v důsledku změny přirozeného koryta
V případě, že k „obnově“ původního stavu přirozeného koryta nedojde, dává zákon následující možnost řešení: Neobnoví-li se původní stav, stát vykoupí pozemek původního nebo nového koryta vodního toku, jestliže mu tento pozemek vlastník dotčeného pozemku nabídne. Toto neplatí pro dotčené pozemky ve vlastnictví obcí.
Komentář: na tuto možnost je ovšem třeba majitele pozemku upozornit! Jedná se o možnost, samozřejmě zákon k takové transakci nezavazuje.  
Neobnoví-li se původní stav z důvodu, že vodoprávní úřad obnovu ve veřejném zájmu nepovolí, platí pro vlastníky dotčených pozemků možnost odškodnění podle odstavce 2 a ostatním oprávněným k nakládání s vodami, dotčeným tímto rozhodnutím, náleží přiměřená náhrada.
Doporučení pro ochranu přírody pro jednání vyvolaná změnou přírodního koryta   
K řešení situací nastalých změnami přirozených koryt jsou ze zákona zváni zástupci ochrany přírody; v CHKO je to AOPK, v NP zástupci NP a ve volné krajině pak zástupci odborů životního prostředí obecních úřadů. Zpravidla proběhne jednání na místě, pochůzka podél toku a zvažování opatření či variant řešení situace. Pro takové sitace navrhuji následující doporučení:
Přírozené koryto není nedotknutelné. Přírozené koryto toku nelze chápat rigidně, natož „ideologicky“, tj. jako přírodní útvar, na který je nejlépe vůbec nesahat. Řada zásahů (viz výše) ekologickému stavu koryta neškodí; přitom ho mohou částečně stabilizovat a usnadnit tak dotčeným subjektům činnosti, které potřebují provozovat, přípdně nějaký stupeň ochrany jejich majetku, byť z jejich hlediska suboptimální. Není tedy správné zásahy v přirozeném korytě odmítat a priori.
Přírodní procesy netvoří vždy zcela „přirozená“ koryta. Přirozené korytotvorné procesy jsou často zesíleny tvrdou regulací toku, nacházející se proti proudu. Výsledkem je taková intenzita změn, která  sice může být pro zlepšení ekologického stavu příznivá, ale také nemusí – zejména v časovém horizontu desítek let. Změny de facto neodpovídají přirozené intenzitě korytotvorných procesů pro daný referenční stav toku. Příkladem může být zahlubování koryta, silná břehová eroze a podobně. Regulaci, která k těmto změnám přispívá, často není možné odstranit. V takovém případě si musí být pracovník ochrany vědom patřičných souvislostí a nevylučovat možnost nějaké dílčí úpravy toku, která změny zmírňuje. Jedná se samozřejmě o začarovaný kruh, protože určité úpravy opět vyvolají změny. Dokud se ale neodstraní příčina – regulace – může dojít například k tak silnému zahloubení koryta, které povede ke ztrátě jeho kontaktu s nivou a ve výsledku vlastně tok svůj geomorfologický stav nezlepší, byť je ponechán „svému osudu“.
Argumentaci pro zachování průtočnosti koryta je třeba posuzovat obezřetně. Prohrábky říčního dna (a s tím spojené likvidace štěrkových lavic) jsou velmi často motivovány zajištěním průtočností koryta při vyšších stavech vody. Správce toku, ale i zástupce ochrany přírody by měli odhadnout jejich skutečný význam pro povedení povodňových vod. Často je totiž účinek prohrábek přírodních koryt, které jsou dimenzované na máloleté průtoky (Q1-3), zanedbatelný; naopak překážky technického typu (mostky, propustky) mohou zhoršovat povodeň, při které voda vybřežuje z koryta, daleko výrazněji.   
Jde především o dohodu optimální pro všechny zúčastněné. Je potřeba znát dobře motivy dotčených subjektů a pokusit se je sladit se zájmy ochrany přírody. Příkladem může být možnost výkupu pozemku či inicializace citlivých úprav se spoluúčastí dotčených subjektů i správce toku. V obecné rovině je vhodné argumentovat přirozeným požadavkem prostoru pro řeku, který je obecně srozumitelnáý a potřebný pro tlumení extrémních hydrologických situací, přicházejících s globální změnou klimatu. K takovému přístupu nás nabádá i směrnice  EU 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik, kde se v článku 14 praví, že:  …plány pro zvládání povodových rizik by měly být zaměřeny na prevenci, ochranu a připravenost s cílem zajistit řekám větší prostor… pro zajištění záplavových území.  
Závěr
Je zjevné, že novela vodního zákona rozšiřuje prostor pro variantní řešení sitací s nastalou změnou přirozeného koryta a umožňuje ve větší míře prosadit i zájmy ochrany přírody, které v těchto případech často rezonují i se snahou nevynakládat zbytečně státní prostředky do nadbytečných vodohospodářských úprav.     
Nejen z pohledu zájmů ochrany přírody lze tedy novelu určitě přivítat.   Zpřesňují se problematické pojmy, zjednodušují se  některá  řízení a ruší  se některé nadbytečné povinnosti dotčených subjektů. Aby byl potenciál novely využit, je ovšem třeba dobře se obeznámit s danou situací, investovat čas do potřebných jednání a nebát se kreativních řešení, která nemusí být šablonovitě přenositelná na další lokality.

Zdroj: 
Směrnice evropského parlamentu a rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky. Směrnice evropského parlamentu a rady 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Šobr,M., Hastíková, P., Pithart, D., Žaloudík, J.: Geneze fluviálních jezer. In: Pithart,D.,Dostál,T., Langhammer,J., Janský,B.: Význam retence vody v říčních nivách. Daphne ČR, Praha 2012. Zákon č. 254/2001 Sb. - o vodách (vodní zákon) a související předpisy.
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.