Příměstské lesy a zeleň uvnitř městských sídel

Verze PDF

Růst měst nemusí nutně znamenat zmenšování plochy přírodních či přírodě blízkých území. Pokud se budou jednotlivá sídla snažit adaptovat na začlenění přírodních struktur, například příměstských lesů, do svých plánů rozvoje, může být případný přínos značný. Je ale nutné pochopit, že příměstské lesy (a lesoparky či lesy zvláštního určení), neodpovídají svou strukturou lesům produkčním, hospodářským.
Liší se funkčně, a jejich role je spíše v sociální sféře. V této studii se autoři snaží přiblížit prvky komunikace mezi klíčovými „stake-holdery“ lesníky, majiteli pozemků, zahradníky, krajináři a lidmi z městských samospráv, a představit jim novou variantu, lesy „ne-hospodářského charakteru“, z hledisek vzájemné spolupráce, participace a sdílení odpovědnosti za rozhodnutí.
Výzkum se soustředil na šestnáct velkých evropských měst v devíti zemích, a dlouhodobý rozvoj managementu a plánování zeleně.

Využitelné výstupy: 

Kolem roku 1900 žilo jen 14 % obyvatel Země ve městech. V šedesátých letech minulého století žily přibližně dvě třetiny lidské populace ve venkovských oblastech. Dnes je tomu v podstatě naopak, a dvě třetiny obyvatel žije ve velkých městech.
Moderní města a aglomerace mají sklony k živelnému rozrůstání. Problémem je i „urban-sprawl“, roztahování uniformních rezidenčních čtvrtí do širokého okolí měst. Například město Atlanta v posledních desetiletích zvýšila svůj počet obyvatel o dvounásobek. Plocha sídla se ale zvětšila o 400 %. Mezi tyto nové plochy nepatří jen obytné čtvrti, ale především přidružená infrastruktura – silnice, dálnice, nadjezdy a koleje.
Mezi příklady konfliktů, týkající se městských lesů, uvedených ve studii ve vztahu k České republice, se uvádějí: Praha – protesty místních obyvatel a zájmových skupin proti kácení stromů, vlastnické konflikty, pokud jde o příslušné majitele městských lesů. Brno – konflikty mezi ekologickými hnutími a lesnictvím, konflikty mezi legálními lovci (myslivci) a pytláky.
Vybraná kritéria a indikátory pro rozlišení městských lesů od jiných typů konvenčního lesnického hospodaření jsou: lokace, využití lesů, konflikty, rozdílná problematika, jiné nástroje a politické otázky.
Mezi jednotlivými evropskými městy panují v začlenění zeleně do městského plánu značné rozdíly. Například německý Freiburg nemá méně než 327 metrů čtverečních lesů na obyvatele, zatímco město Amsterodam jen něco okolo 1,5 metrů čtverečních.
Tyto údaje ale nemusí být ve své podstatě přesné. Sociální hodnotu městských lesů, vypočítanou na základě počtu obyvatel/plochy lesů, totiž snižuje například množství návštěvníků/turistů, kteří do měst v sezóně zamíří. V některých případech pak dochází ke „zvýšení“ počtu dočasných obyvatel o  5  – 7000 na hektar.
V této studii byl představen proces „urbanizace“ lesnictví, a to ne jen z hlediska prostorově – fyzických měřítek, ale jako zcela nový fenomén, zvyšující ekologickou hodnotu měst.

Grafické přílohy: 
Příměstské lesy a zeleň uvnitř městských sídel
Příměstské lesy a zeleň uvnitř městských sídel
Zdroj: 
Konijnendijk C.C. 2000: Adapting forestry to urban demands Ð role of communication in urban forestry in Europe. Landscape and Urban Planning 52: 89-100.
Zadal: 
Radomír Dohnal
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.