Predátoři a parazitoidi slunéčka východního (Harmonia axyridis) - v původních areálech i nově osídlených oblastech

Verze PDF

Autoři předkládané studie se zabývají mapováním druhů, které dokážou limitovat početnost populace invazivního slunéčka východního (H. axyridis) – jde tedy především o predátory a parazitoidy. Srovnávají data v původních i nově osídlených areálech, analyzují efektivnost těchto nepřátel, diskutují původní i nově adaptované druhy a zvažují, kterým směrem by se měly ubírat další výzkumy. Dále autoři provedli metaanalýzu 21 studií o druzích Dinocampus coccinellae a Phalacrotophora spp. a data využili k dalšímu srovnání.

 

Využitelné výstupy: 

 

Slunéčko východní (H. axyridis) se coby invazní druh v posledních 30 letech velmi rychle šíří na území několika kontinentů. V současnosti jej nalezneme v plošně rozsáhlých oblastech Severní i Jižní Ameriky, a Evropy, méně početně též v Africe. Začíná se objevovat i v některých částech západní Asie a Nového Zélandu.

 

V nových areálech se početnost H. axyridis velice rychle zvyšuje a ohrožuje původní druhy hmyzu, především další druhy slunéček. Invazivní slunéčko též způsobuje škody na vinicích a zahrádkách a může narušovat i zdraví a komfort některých osob. Zároveň však dokáže efektivně likvidovat některé škůdce, např. mšice.

 

Dostupná data ukazují, že se mnoho predátorů slunéčku H.axyridis vyhýbá. Důvodem je pestrá škála chemických, mechanických i mikrobiologických typů obrany, jimiž tento brouk disponuje. Jako kořist jej akceptují pouze velmi generalističtí predátoři a i ti loví tato slunéčka pouze příležitostně.

 

Parazitoidy zase odrazuje imunitní reakce organismu slunéčka a nedostatečná výživnost těla tohoto druhu pro rozvoj parazitoida. Zmíněné mechanismy pravděpodobně odrazují většinu parazitoidů slunéček (obecně), nikoliv však mouchy rodu Phalacrotophora. V případě těchto much se jedná o idiobiontní parazity, dokážou proto obejít imunitní reakci hostitele.

 

V paleoakrtidě (původní areály slunéčka H. axyridis v Asii i Evropě) je tento typ parasitismu (Phalacrotophora vůči H. axyridis) poměrně častý.

 

Úspěšnost invazních slunéček je v literatuře často spojována s nedostatečnou eliminací ze strany přirozených nepřátel (případně jejich absencí). O této skutečnosti v teoretické rovině pojednává „Enemy Release Hypothesis“ („ERH“ - hypotéza úniku před nepřáteli), tedy model, který tvrdí, že druh v nově kolonizovaném území není tolik ohrožen potencionálními nepříteli, neboť dosud nejsou být na jeho přítomnost zvyklí či adaptovaní. Početnost nepůvodního druhu proto v nově osídlených územích rychle vzrůstá.

 

Zatímco jednoznačné důkazy pro ERH u invazivní populace slunéček chybí, bylo zaznamenáno několik případů získání nových parazitoidů (v Evropě, Severní a Jižní Americe). Autoři se domnívají, že model ERH nelze vyloučit jako možný mechanismus přispívající k šíření slunéček na nových územích v prvotních momentech invaze, nicméně adaptační schopnost parazitoidů může umožnit vytváření nových vazeb, které mohou předchozí efekt kompenzovat.

 

V každém případě budou zapotřebí další výzkumy pro vysvětlení dopadu podobných interakcí na početnost populací H. axyridis.

Zdroj: 
Ceryngier, P., Nedvěd, O., Grez, A.A. et al. (2018) Predators and parasitoids of the harlequin ladybird, Harmonia axyridis, in its native range and invaded areas. Biological Invasions 20. 1009–1031 pp. https://doi.org/10.1007/s10530-017-1608-9
Zadal: 
Alena Peltanová (překlad Olga Hušková)
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.