Predace koroptve polní liškou obecnou v závislosti na struktuře krajiny

Verze PDF

Cílem této studie bylo posoudit vliv struktury zemědělské krajiny na predaci koroptve polní (Perdix perdix) liškou obecnou (Vulpes vulpes) a to během reprodukční sezóny. Index predace byl počítán podle nalezených zbytků z ulovených koroptví v blízkosti liščích nor (N= 165). Rozmístění obou druhů v trvalé polopřirozené vegetaci bylo zjišťováno pomocí volání zvířat a pokud možno, tak sledováním daných druhů. Predační index (v rozmezí 0,06- 0,46 koroptve/ noru) se zvyšoval z jara s výskytem většího počtu koroptví a snižoval v době, kdy plodiny na polích dosahovaly větší výšky či velké hustoty a vytvořily tak silnější baréry na ochranu koroptví. Výskyt lišky a koroptve v rozáhlejších oblastech byl pozitivně korelován s přítomností trvalých porostů. Tento vztah ale nebyl nalezen v rozlohově menších oblastech. Pokud liška narazila na pole menší rozlohy s trvalou vegetací, intezita vyhledávání kořisti (koroptve) klesla. U rozsáhlejších polí s trvalou vegetací se tento jev nevyskytoval a liška hledala potravu i přes tyto překážky. 

Využitelné výstupy: 

Tato studie probíhající v Polsku se zaměřila na predátora- lišku obecnou a její kořist – koroptev polní žijící na území využívaném zemědělci. Podle předchozích poznatků hlavní kořistí lišek byly hraboši polní (Microtus arvalis) a zajíc polní (Lepus europaeus, a to zejména v předchozích desetiletích), navíc v některých regionech či v příhodném ročním období doplňují tyto šelmy svůj jídelníček i značnou částí ptáků a nejsou vyjímkou ani mrtvá hospodářská zvířata (savci a drůbež). Podle studií provedených v Polsku v letech 1960-1980 byla koroptev součástí liščího jídelníčku z méně než 5 % a tak lze tuto kořist považovat pouze za jakési doplnění stravy než za hlavní složku. Každopádně tento fakt nemění nic na tom, že právě liška obecná je jedním z hlavních predátorů koroptví, a to zejména v hnízdní sezóně, což potvrzují i záznamy z roku 1990, kdy liška byla hlavní příčinou úmrtí hnízdících samic. Z celkového počtu 165 nor byly zbytky koroptví nalezeny jen u 29 nor. U 22 bylo určeno pohlaví a to 16 samic a 6 samců. Tento poměr značně neodpovídá poměru pohlaví v populaci a jasně naznačuje preferenci lišek na samice koroptví. Koroptve polní jsou známé inklinací hnízdit na neobdělávaných částech zemědělských půd, tzv. ostrůvcích, kde se trvale vyskytuje polopřirozená travní vegetace, která jim umožňuje relativní úkryt před predátory. Velmi oblíbenými hnízdními místy jsou také zarostlé příkopy u silnic a předěly mezi jednotlivými poli. Na těchto místech se zvyšuje úspěšnost reprodukce těchto ptáků, což naznačuje fakt, že struktura zemědělských půd přímo ovlivňuje tlak predátorů na hnízda a hnízdící samice, které jsou hlavním terčem predátorů i vzhledem k tomu, že bývají větší a mají menší možnosti se ubránit. Lišky při hledání kořisti dávají přednost zemědělským půdám s trvalým porostem a to nejen z důvodu pravděpodobného výskytu kořisti, ale i z toho důvodu, že se zde s větší pravděpodobností vyskytují tzv. landmarky (místa, která slouží k lepšímu zapomatování si polohy místa, kde se živočich vyskytoval) a to v podobě polní cesty, přístřešků či úkrytů, které mohou sloužit k lepšímu číhání na kořist. A proto lišky vyhledávají místa na polích s trvalým porostem, která jim jako vedlejší produkt poskytnou i kořist v podobě hnízdící koroptve. Pásy s trvalou vegetací na malých polích byly skoro odstraněny ve snaze ochránit koroptve, jelikož zde byl predační tlak mnohem vyšší než na rozsáhlých pozemcích. Důsledkem toho se koroptve i lišky naučily hledat své útočiště i loviště na velkých plochách zemědělské krajiny s větším počtem trvale zarostlých míst.

Zdroj: 
Panek M. 2013: Landscape structure, predation of red foxes on grey partridges, and their spatial relations. Central European Journal of Biology 8 (11): 1119-1126.
Zadal: 
Nella Mladěnková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.