Posouzení vhodnosti středoevropských krajin pro opětovný výskyt rysa ostrovida

Verze PDF

Po téměř 100 letech se rys ostrovid (Lynx lynx) pomalu vrací na území Německa a to do míst česko-německých hranic. V této práci je prezentována představa, jak by měla vypadat lokalita vhodná pro výskyt rysa v Německu. Tento přístup by měl posloužit pro reintrodukci i v jiných lokalitách. Byl vytvořen statistický model týkající se habitatu (za použití logistické regrese) ke stanovení faktorů popisujících teritorium rysa ostrovida ve fragmentované krajině. V modelu je několik proměnných popisujících využívání půdy a fragmentaci, ale také proměnné, které znázorňují propojenost zalesněných a nezalesněných polopřírodních ploch. Autoři propojují informace o fragmentaci habitatu s lokálními daty. Tento přístup by mohl být prospěšný z hlediska ochrany rysa ostrovida v centrální Evropě.

Využitelné výstupy: 

Zemědělství a rozrůstání urbanizovaných částí jsou hlavní příčinnou masivního úbytku přirozených míst pro výskyt rysa ostrovida v Evropě. V současné době zbývají jen velmi úzce vymezené maloplošné oblasti. Právě velké šelmy jsou smutným příkladem toho, jak těžko se tito jedinci vypořádávají s čím dál tím větší roztříštěností krajiny. Na začátku 20. století vlci (Canis lupus), medvědi (Ursus arctos) a rysové (Lynx lynx) téměř vyhynuli. Od té doby došlo k jen velmi pomalému opětovnému navrácení do volné přírody. Rys se vyskytuje v rozsáhlých lesních komplexech, které mohou být občasně přerušeny zemědělskými plochami, ale musí být zanechán prostor, kde se tato šelma může schovat, např. při ústupu. Samozřejmostí je dostatek potravy.
Model týkající se míst výskytu je užitečný pro zjišťování vztahů mezi přírodními podmínkami a potřebami a nároky daného druhu. Tento model se může použít v širším měřítku pro různé druhy a různé cíle výzkumu. Cílem této metody je porovnat používané habitaty vs. nepoužívané za účelem posouzení vhodnosti daného stanoviště. Potenciální problém s předkládaným modelem je, že vychází z dat o rozšiřující se populaci a tak není známo, zdali jsou neobývané oblasti skutečně nevhodné, nebo zda prozatím nedošlo k potřebě tyto oblasti obsadit, ačkoliv by vhodné byly. Autoři také doporučují, aby došlo k aktualizaci modelu na základě nových údajů, čímž by se odhalila potenciální nová stanoviště. Tato stanoviště samozřejmě musí vyhovovat vysokým nárokům těchto jedinců, jelikož bylo zjištěno, že izolované kusy krajiny (poli, silnicemi a obydlenými částmi krajiny) mohou danou populaci velmi ohrožovat z genetického hlediska. Pokud je na výrazně menším ohraničeném území malý počet jedinců, bude později docházet k rozmnožování mezi příbuznými jedinci a tím k snížení životaschopnosti zvířat. Odborníci odhadují jako optimální počet 50-100 jedinců na rozsáhlých vhodných stanovištích. A tak je budoucnost velkých šelem v Evropě závislá na našich schopnostech udržet vhodné prostory k jejich výskytu.

Zdroj: 
Schadt S., Revilla E., Wiegand T., Knauer F., Kaczensky P., Breitenmoser U., Bufka L., Červený J., Koubek P., Huber T., Staniša C., Trepl L. 2002: Assessing the suitability of central European landscapes for the reintroduction of Eurasian lynx. Journal of Applied Ecology 39: 189-203.
Zadal: 
Nella Mladěnková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.